První vzpomínky (1981-1988)

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

.

Narodila jsem se na vesnici, blízko i daleko od Brna. Já, maminka, táta, sestřička a babička, domek uprostřed vesnice. Za domem obrovská zahrada a za zahradou hluboký les. Černobílá kočka, králíci, slepice. Kadibudka na dvorku. Idylka.

První vzpomínka: rozbité koleno, moje vlastní krev. Spíš údiv než bolest, setkání s vlastní zranitelností. Druhá: sestřička, když ji přivezli z porodnice. Čekala jsem u její postýlky, až něco řekne a začne si se mnou hrát. Sama jsem ještě moc mluvit neuměla.

A do třetice kočka, která mi chce sníst Duko (znali jste? něco jako dnešní Lučina), a nejspíš i snědla. Šok. To zvířátko je normální šelma na lovu! První naše kočka byla černobílá, tu si už moc nepamatuju. Druhá měla místo černých skvrn mourovaté fleky a když zestárla, byla jako věchýtek. Třetí, Micka moja milá, dáma mourovatá, se narodila v květnu před tím, než jsem šla do první třídy.

Na dobu ve školce moc konkrétních vzpomínek nemám, na školku už vůbec ne. Četli mi rodiče pohádky? Nevím. Prázdniny u sestřenic a u babičky. Moje maminka, když se vrátila z operace a týden jen ležela, a můj táta, se kterým jsem zůstala sama doma, když byla v nemocnici. Stala jsem se hvězdou hospody, kam jsme chodili na oběd. S babičkou v lese, pod skalami jsme stavěli hrad z kamenů vedle pařezu, na kterém seděla. V zimě sáňkování na louce nebo v aleji.

Bouřka a rožínání svíček, protože pokaždé vypadla elektřina, a chystání hrnců po domě, protože střecha zatíkala. Chození pro vodu ke studni, protože v létě hodně často z vodovodu netekla. Krmení králíků a slepic. S mamkou na seno a se sestrou domeček pod rozložitým smrkem na dohled od domu. Klid vesnice.

Jedna dovolená s babičkou, někde u rybníka, jela jsem na loďce, ve vodě plavaly zelené řasy a děda mě naučil vyřezávat lodičky z kůry. Po cestě do Jednoty, kde pracovala mamka, jsem se připletla k tomu, když chytali velkého černého býka, který utekl z kravína. Nic mi nebylo, ale dodnes mám z býků respekt.

Jinak nevím. Těšila jsem se do školy, až se konečně naučím číst. A recitovala “mravenečka” a učila se znát stromy a květiny.

 

Líbilo se? Pomohlo? Sdílej!

Chci napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *