Timur Vermes: Už je tady zas

11/10/201417/11/2015

Už je tady zas. Trochu zvláštní název trochu zvláštní knihy. Hlavní postava, nebo spíš vypravěč, není nikdo jiný než Adolf Hitler, který se probudil v Berlíně v roce 2011. Všechno je psané jeho pohledem, všechno odůvodněné, Hitler je tu vylíčený jako zásadový sympaťák. Jde o Main Kampf číslo 2, o propagaci jeho myšlenek, nebo naopak o satiru – a na co? Nebo je v tom ještě něco trochu jiného?

Děj knihy je úplně jednoduchý a velmi přímočarý. Hitler se postupně seznamuje s novým světem. Nejdřív nechápe, ale protože je to pragmatik a taktik, bravurně všechny ty novinky vstřebává a hledá si novou výhodnou pozici. A má i štěstí, protože začne spolupracovat s televizní společností.

V jejím pořadu paroduje sám sebe. Alespoň podle mínění některých lidí. On sám to pokládá za perfektní způsob, jak zapůsobit a získat přívržence. A skutečně se mu to poměrně rychle daří.

On totiž působí vlastně docela mile a přátelsky. Občas složí kompliment ženě, občas říká dělníkům a prostým lidem, že to tak nenechá, občas pohladí malé dítě. Nepije, je vegetarián a pečlivě dbá na to, jak vypadá a co říká. Je zásadový, je zvyklý se prosazovat a nebojí se jít do vyhrocených střetů. A jde mu o lepší budoucnost Německa, o nic víc.

To, co říká, má většinou hlavu a patu. Vlastně má v mnoha věcech pravdu. Autor skrze něho kritizuje a často i zesměšňuje dnešní stav společnosti a politiky.

Ze začátku mi kniha silně připomínala Spolčení hlupců. Šla jsem do toho s tím, že Hitler je zrůda, takže automaticky je to vlastně debil, podobně jako Ignácius ze satiry Johna K. Toola – a prvních skoro 100 stránek mě v tom utvrzovalo. Jenomže postupně jsem začala přikyvovat a bavit se.

Ale v tom nejlepším jsem se zarazila. To když Hitler vysvětloval, že ty Židy přece musel zplynovat. A všechny ty mladý kluky nahnat do války, aby tam zabíjeli jiný mladý kluky. A dokonce to v jeho podání znělo fakt přesvědčivě. Ale domyslete si to v reálu!

Domyslete to tak, že ten, koho tam zplynují, je třeba vaše maminka, sestra, dítě… Že najednou nemají právo na život a dokonce ani na důstojnou smrt, protože mají jiný původ, jinou kůži, jiné náboženství, jiné politické přesvědčení nebo jinou sexuální orientaci…

A přesto i dneska (a nejen v Německu) je spousta lidí, kteří by vlastně přesně ty stejné skupiny poslali do koncentráků (nebo na neobydlený ostrov) – jen s výjimkou Židů, o kterých “se nežertuje”. Stačí si přečíst anonymní diskusi pod články o ebole nebo hladomoru v Africe (“černoši si za to můžou sami, oploťte Afriku a nechte je pochcípat”), o homosexuálech, Romech, o nošení hidžábu (“islám nemá v demokracii co dělat”). Nebo nejnověji o Malale Júsufzai, která už 6 let tváří v tvář šílencům z Talibanu prosazuje právo žen na vzdělání. Bohužel.

Kdo je “Hitler”? Hitler jsme MY. Protože sám by nikdy nikoho nezplynoval. Sám by neválčil. Sám by neměl komu rozkazovat… Hitler jsou všichni, kdo takto uvažují nebo se k takovým úvahám nechají strhnout. I ti, kdo tomu neodporují.

“Jaké svině máte na mysli?” otázal jsem se klidně.

“No přece nacisty!”

“… Náš národ si zvolil Vůdce způsobem, který musí být dokonce i v dnešním pojetí považován za demokratický. Zvolil si Vůdce, který s nezvratnou jasností předložil své plány. Zvolili si ho Němci. Ba i Židé… Strana měla tenkrát už čtyři miliony členů… V roce 1934 jich klidně mohlo být osm nebo dvanáct milionů…”

“A co tim jako chcete říct?”

“Buď celý národ tvořily svině – a nebo to, co se stalo, nebylo svinstvo, nýbrž vůle lidu.”

(Timur Vermes: Už je tady zas, str. 294)

Co jsem si z této knihy odnesla? Že tu může být kdykoliv zas – a bude tu znovu a znovu. Hitler nebyla ojedinělá historická postava, je to spíš někdo, kdo sám sebe postaví do čela davu, když je k tomu příležitost a nálada. A ona, zdá se, je tak nějak každou chvíli. Stačí rozfoukat jiskry.

Už je tady zas je kniha o těžkém tématu, psaná lehkou rukou. Pobaví, vysměje se současným politikům a někde úplně ve spodním plánu pořádně zamrazí.

Jednoduše doporučuju.