Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa.
Přináším info o dalším držiteli Nobelovy ceny, tentokrát z roku 1969, je jím Samuel Beckett, autor depresivních experimentálních románů a absurdních dramat.
1969: Samuel Beckett
Irský prozaik a dramatik (1906-1989). Narodil se v Dublinu, střídavě žil v Irsku, Londýně a ve Francii. Trpěl depresemi, byl uzavřený, žil sám a stýkal se jen s nejbližšími přáteli, zásadně nevystupoval na veřenosti. Nebyl to ale žádný misantrop – zapojil se do odboje proti fašismu, Nobelovu cenu nechal pro charitu.
Jeho hry a prózy jsou temné a plné existenciální úzkosti, s pronikavým, brutálním pohledem na skutečnost. Jen občas jimi prosvitne černý humor. Je to klasik moderního absurdního dramatu – jeho hru Čekání na Godota zná asi každý, kdo odmaturoval.
Mnohem méně známá je jeho poezie (sbírka Děvkostop) a romány, třeba trilogie Molloy, Malone umírá a Nepojmenovatelný. Jsou stejně absurdní a znepokojivé jako jeho dramata. Na Databázi knih o nich kdosi píše: “Dále je Molloy coby Malone svlékán z kůže, zbavován sociálního ukotvení, stavěn mimo čas a prostor, aby již jako Nepojmenovatelný pohlédl do tváře Otce.”
Občas experimentoval, občas zkoušel trpělivost čtenářů (třeba popisy naprostých banalit). A jednou napsal hru pro Václava Havla o tom, jak jsou vyslýchaní disidenti (Katastrofa). Mimo toho si můžeme v češtině přečíst i jeho 2 eseje o Proustovi a Joyceovi.
Já měla to štěstí, že jsme Godotovi na gymplu věnovali několik seminářů. Zaujal nás, dokonce jsme část hry nazkoušeli. Všímali jsme si symboliky jmen hlavních postav (Estragon vyjadřuje hořkost atd.), absurdity situace, kdy všichni čekají, neví na co, jsou pasivní, bezmocní, odcizení…
Není to lehké čtení, je v něm hloubka. Godota už znám, teď bych se ráda dostala i k dalším knihám, třeba Molloy (o bloudění ve vlastní hlavě), postapokalyptickému dramatu Konec hry nebo právě k Esejům.
To Read List
Samuel Beckett: Čekání na Godota, Větrné mlýny 2005
Samuel Beckett: Konec hry, Dilia 1994
Samuel Beckett: Molloy, Argo 1996
Chci napsat komentář