Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa.
Pablo Neruda nebyl Čech, ale svým pseudonymem českého básníka proslavil po celém světě. Jeho život byl stejně pestrý jako politická situace v jeho rodném Chile během 20. století. Nenáviděl americký kapitalismus a vždy se stavěl na stranu prostých dělníků a dokonce i stalinského Ruska.
1971: Pablo Neruda
Chilský básník, vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto (1904-1973). Své umělecké jméno si zvolil podle prokletého básníka Paula Verlaina (Pablo) a příjmení podle českého spisovatele Jana Nerudy. To proto, že jeho otec byl proti tomu, aby psal.
První básně vydal v místním deníku, když mu bylo 13 let. Debutovou sbírku Kniha soumraku vydal v roce 1923. Ve svých dvaceti letech se poprvé proslavil, a to s eroticky laděnou sbírkou Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň.
Pracoval na konzulátech v zemích jihovýchodní Asie, kde sepsal další erotickou, ale tentokrát i filozoficky hlubokou, sbírku Sídlo na zemi (1935).
Angažoval se ve španělské občanské válce a stal se zapáleným komunistou. Tak zapáleným, že jako diplomat kryl strůjce atentátu na Trockého a napsal ódu na Stalina, později i na Batistu a nebo Fidela Castra. V letech 1945-1948 byl komunistickým senátorem v Chile.
V roce 1948 se dostal do ilegality, opět cestoval po světě. Po prohlídce mystického Machu Picchu napsal Veliký zpěv (1950), který oslavuje původní obyvatele Ameriky i revoluci. Později vystoupil v New Yorku (i když se angažoval proti USA – napsal např. Výzvu k nixonvraždě).
1952-1973, za vlády marxistického prezidenta Allendeho, byl opět diplomatem. Zemřel krátce po další revoluci a jeho pohřeb se stal manifestací proti nové Pinochetově vládě.
U nás samozřejmě vycházely jeho sbírky básní hlavně v 50. až 80. letech 20. století. Trochu se bojím, že čeští editoři vybrali hlavně to, co se hodilo tehdejší vládě (stalinismus najdeme nejvíc ve sbírkách Semena bouře a Plamenný meč), ale vyšly i kompletní sbírky Dvacet milostných básní, Sídlo na zemi nebo Veliký zpěv a to by určitě stálo za to.
K nim připojuji ještě paměti, které vydala po autorově smrti jeho žena Vyznávám se, že jsem žil. Pablo Neruda byl určitě zajímavá osobnost, která ovlivnila myšlení lidí nejen ve své zemi.
To Read List:
Pablo Neruda: Dvacet básní o lásce a jedna píseň ze zoufalství, SNKLU 1964
Pablo Neruda: Sídlo na zemi, Odeon 1976
Pablo Neruda: Veliký zpěv, Československý spisovatel 1978
Pablo Neruda: Vyznávám se, že jsem žil, Svoboda 1976
Chci napsat komentář