MoonTribeFest 2013

Úplňkový svátek orient tribal dance a dalších stylů MoonTribeFest, pořádaný skupinou RahatLukum, popáté. Tentokrát ještě rozmanitěji a pestřeji, v hlavní roli s vynikajícím portugalským tanečníkem Vitorem Tavaresem Mendesem, společně s brněnskými i pražskými orientálními tanečnicemi, tanečníky tanga a flamenca a také word music kapelou BraAgas.

Sál brněnského Dělnického domu, sobota 16. listopadu 2013, sedm hodin večer, úplněk. Poslední příchozí se usazují do židlí kolem připravených stolků. Moderátor Váňa Hora vítá diváky, ještě předává slovo místostarostovi zastupitelstva MČ Brno-Židenice PhDr. Jiřímu Nesibovi, Ph.D, který nad letošním ročníkem Moontribe Festu převzal záštitu, a slavnostní večer může začít.

Na ztemnělé pódium nastupují první tanečnice. Večer zahajuje american tribal styl v podání brněnské skupiny Hurriya. Tanečnice vystupují v pestrých kostýmech a svými úsměvy a rytmickým zvoněním činelek si získávají diváky a navozují příjemnou atmosféru.

Jako druhá přichází tanečnice Vendula ze skupiny Garam Masala. Vendula tančí bollywoodský tanec, který je charakteristický výraznými gesty a mimikou a který nastudovala přímo v Indii. Ve svém prvním vystoupení předvedla romantický příběh, na druhou polovinu večera si připravila spíše rozverné kousky inspirované bollywoodským filmem.

Třetí avizovaní vystupující El Ra Sahara se bohužel nemohli dostavit, a tak přeskakujeme rovnou do ohnivého Španělska, které nám svým decentně emotivním flamencem s názvem Caňa přibližuje skupina El Grupo Andaluz pod vedením Pavla Lhotského.

Na tóny písně Tabakiera od Kayah a Gorana Bregoviče tančí krásná Hanka Lilith Kmínová. Se vznešenou grácií, jemnými pohyby a zlatým kostýmem patří podle mého názoru k vrcholu úvodní části Moontribe Festu. Svou práci odvedl i mistr osvětlovač, který přesně podle hudby mění světla z tlumených tónů přes decentní problikávání barevných světel až k rozzářenému pódiu a zase zpět.

Do klasické éry argentinského tanga nás zavedla brněnská dvojice Tangueros se skladbou Cascabelito. Pár tančil s lehkostí, ale podle mého názoru bylo jejich vystoupení žánrově nejvíc mimo okruh a styl, který byl jinak na večírku prezentovaný.

Poslední vystoupení první části je scénická improvizace Reny Milgrom za živého doprovodu bubnů zkušeného a velmi sympatického multiinstrumentalisty Hearna Gadboise. Tanec je svěží a místy laškovný, jsou sehraní a my se stáváme součástí jejich tichého dialogu i inspirací pro další a další kroky a otočky. V Renině podání se tanec stává terapií pro tělo i pro duši.

Po přestávce se přenášíme ze současnosti do středověku. Skupina BraAgas, výherce Anděla v žánru world music za rok 2009, hraje živě dvě skladby – díky výborné akustice sálu mohou být nástroje zcela bez nazvučení, mikrofony zachycují jen hlasy zpěvaček – a vše je krásně slyšet. Diváci si vychutnávají písně i tanec dvou tribal dance tanečnic ze skupiny El Raks Sael, během první písně vážný, se šavlemi, během druhé sršící vtipem.

Druhé vystoupení Venduly s bollywoodským tancem je následováno další sólovou improvizací, tentokrát Světlany Synákové z RahatLukum a její Vzpomínkou na Persii. Výrazný a velmi živelný tanec, částečně s perskou korunkou na hlavě. A hned po něm druhé vystoupení El Grupo Andaluz s tancem španělských cikánů Bulerias. Červenou a černou střídá opět červená a černá. Diváci jsou pohlceni rytmem a tleskají i bubnují do stolků do taktu.

Nyní už večer graduje. Na pódium přichází další skvělá tanečnice – Bri Hurley, původem ze San Franciska, která v 90. letech přinesla tribal dance a tribal fusion do České republiky a která byla lektorkou většiny současných českých tanečnic. Choreografie s přiléhavým názvem Irrepressible spirit začíná originálně pod bílým závojem a pokračuje skutečně precizní taneční kreací.

Vážnější tón je při vystoupení Petry Mayi Škodové vystřídán opět laškovností a vtipem. Maya přichází na pódium jako spoře oděná čertice, i s růžky a trojzubcem, který vzápětí odhazuje, aby si vzala svoje dvě obruče. Při magicky krásném vystoupení se divákům zdá, jako by místo obyčejných obručí točila ohnivými kruhy. Po potlesku odhazuje další vrstvičku oblečení a následuje pomalejší část, ve které obdivujeme dokonale zvládnutou techniku pohybu. Z mého pohledu jde o jedno z nejzajímavějších vystoupení večera.

Jako předposlední přicházejí na pódium čtyři členky skupiny RahatLukum, které celou slavnost organizují. Mají přiléhavé kostýmy v barvách čtyř živlů a jejich propracovaná choreografie je variací na moderní perský tanec. Vnímáme jejich souhru, ladnost pohybů a procítěné ztvárnění hudby.

A nakonec všemi očekávaná hvězda večera Vitor Tavares Mendes.Ve Vitorově tanci se mísí prvky capoeiry, kizomby a abstract dance a na jeho těle hraje každý sval vycvičený jeho unikátním Afro fitness stylem. Mimo těchto dovedností zvládá usměvavý Vitor i relaxační techniky, což v zákulisí dokázal při napravení zad jedné z tanečnic, a také vytváření unikátních choreografií, což dokazuje na jevišti. Jeho skladba Finding your true spirit na melodii známé z filmu Amelie z Montmarteru je o hledání svého pravého já, odkládání masek… Vitor tančí s lehkostí a obrovským nasazením a zasluhuje si nekončící potlesk. Pro ilustraci přidávám krátké video, na kterém je část jeho choreografie z jiného vystoupení:

httpv://www.youtube.com/watch?v=oS91jT7Tnyk

Při oficiálním ukončení slavnostního večera nastupují na pódium znovu všechny tanečnice a tanečníci, aby obdrželi květinu a závěrečný potlesk, a potom už se část diváků i účinkujících (už v civilu) stěhuje do foyer Dělnického domu na afterparty, kde ještě nejméně hodinu hraje kapela BraAgas, někteří tančí, někteří přímo divoce křepčí a žádají další a další přídavek a BraAgas už podruhé přidává Csiki Csiki a pak si všichni vzájemně za tento krásný, magický úplňkový večer děkují a pomalu se začínají těšit na příští akci pod organizační taktovkou RahatLukum.

Přijdete?

Já určitě!

.

Webové stránky MoonTribeFestu