Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem si skřivan zapěje. Svátek svatého Matěje je prastarým svátkem světce, který láme zimu, přináší skutečně jarní teplé paprsky a rozpouští led a sníh minulé zimy. Nebo taky zimy ještě přidá – svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.
Na den svatého Matěje dávají hospodáři na noc ven mokrý ručník, když zmrzne jen trochu, přijde ještě čtyřicet mrazíků, zmrzne-li na kost, bude velmi chladné jaro s četnými mrazy. Zůstane-li noc svatého Matěje bez mrazu, bude jaro teplé a příhodné. Naši předci nám zanechali svoji moudrost v nenápadných verších. Jen si vzpomeňte na teplý únor před třemi roky a srovnejte s nekonečným sněhem roku minulého…
Kdo ale byl svatý Matěj? Ví to dnes někdo, nebo už jen tušíme?
Na rozhraní zimy a jara
Že zima ztrácí svoji moc (i když letos vlastně skoro žádnou neměla…) jsem si všimla někdy před dvěma týdny. Na stráni obrácené k severozápadu poslední zbytky sněhu, na sluncem ozářené louce se začíná zelenat tráva. Slunce vypíjí poslední jinovatku a začíná hřát. První krokusy a sněženky! Tento týden jsem vyměnila zimní bundu za jarní, a tento víkend si vzala jenom větrovku.
Miluju tohle roční období, kdy jaro pomaličku vyhrává svůj zápas, stromy začínají nasazovat pupeny, tráva se probouzí a hlína opojně voní. Letošní Matěj vybízí k vyběhnutí do přírody a na zahradu.
Na zahradě a na poli
Na svatého Matěje šelma sedlák, který neseje. Nejvyšší čas vylézt z brlohu, pozdravit se se zahrádkou a zasít první rostlinky, aby bylo brzy něco čerstvého k snědku. Roketa, mrkev, petržel, špenát… a doma nebo v pařeništi první sazeničky kedluben, salátu, rajčat a dalších dobrot. V poledne svátku svatého Matěje byla poslední možnost zasít ozimné obilí, aby stihlo do léta nabrat sílu. A ostříhat stromy, pokud to potřebují.
Stromy. Něco se s nimi na svatého Matěje určitě děje. Naši předci chodili jen v košili do sadu, tloukli a třásli se stromy a potom je hladili… Vyprošovali bohatou úrodu. Přitom se nikdy nedívali do korun stromů, protože věřili, že v nich sedí svatý Matěj, a kdyby ho zahlédli, nic by jim nedal. Přitom říkali říkadla, jako je třeba toto:
“Svatej, milej Matěji,
máme k tobě naději,
abys nám udělil jablek, hrušek, švestek
a všeho jinýho.”
Třináctý apoštol
Matěj (nebo spíš Matyáš) patřil k širšímu okruhu Ježíšových učedníků. Když zemřel Jidáš, doplnil apoštolskou dvanáctku. Tento výběr byl zaznamenaný v knize Skutků apoštolů, kapitole 1, verše 23-26. Podle různých legend působil jako misionář v Judsku a v Kolchidě (dnešní Gruzii). Nevíme, kde a kdy zemřel – pravděpodobně to bylo kolem roku 63, buď jako mučedník v Jeruzalémě nebo v Kolchidě. A nevíme ani, kde skončily jeho ostatky – podle různých tradic je pohřbený buď v římské pevnosti Gonio (Apsaros) v Gruzii, nebo byly jeho ostatky převezené do Trevíru v Německu. Skoro to vypadá, jako by Matějové/Matyášové byly dvě různé osoby…
Svatý Matěj
Úcta ke třináctému apoštolovi Matějovi je tradovaná od počátků církve. Na starých ikonách ho najdeme s knihou nebo se sekerou v ruce. Ve staré církvi mu byl zasvěcený 24. únor jako předěl zimy a jara. V katolické církvi přesunuli jeho svátek v roce 1970 na 14. května, ve východních církvích se slaví 9. srpna.
Svatý Matěj je uctívaný jako patron řezníků (kvůli sekeře) a jako ochránce správných rozhodnutí a štěstí při losování. Byly zasvěcovány kostely v celé Evropě, v západní části Asie i v Americe. I v Čechách a na Moravě jich je hned několik.
Svatomatějská pouť
Tradici poutí ke svatému Matěji v Praze máme doloženou od konce 16. století, ale probíhaly už dřív, pravděpodobně od 11. století. Kostel svatého Matěje na ostrohu nad šáreckým údolím (Praha-Dejvice), který nese stopy po mnohem starším osídlení (knovízká a lužická kultura), dal postavit Boleslav II. v roce 971 a vysvětil ho svatý Vojtěch. Podle pověsti knížete ohrozil v lese medvěd a Matěj ho zachránil. V roce 1770 původní malý kostelík zbourali na na jeho místě postavili nový v pozdně barokním stylu. I tak si místo uchovává své prastaré genius loci.
A dnešní matějská pouť-nepouť? Od 60. let 20. století se koná na výstavišti. Což je dobře. Na staré místo se vrátila tichá duchovní akce v novém čase – 14. května.
Co s poutí… Hlavně aby už bylo skutečné JARO!
Na svatého Matěje skřivánek vesele zapěje: Přijde jaro, přijde.
Pranostiky jsem našla na stránce http://www.pranostik.cz a další info na wikipedii a na Druidova mysteria.
Image copy: wikipedie
Chci napsat komentář