Egon Bondy

Pokud se mě zeptáte, kdo je můj nejoblíbenější spisovatel, tak budu chvíli váhat a potom odpovím: Egon Bondy. Kdybych si už nemohla přečíst knihu od nikoho jiného, tak v jeho případě mi to bude vadit ze všech nejmíň. Baví mě jako spisovatel i jako člověk. Zamilovala jsem si ho už na gymplu, tehdy jsem o něm psala seminární práci a poprvé četla Šamana, který mě naprosto pohltil. Od té doby jsem prozkoumala a ocenila i další knihy. To kouzlo, kterým si mě získal, se neztratilo. Dnes proto slavím 84. výročí narození spisovatele, v jehož hlavě/knihách mě stále baví objevovat nové a nové myšlenky. Dokonce i mezi těmi jeho nánosy sraček… Jenomže – kdo je tam nemá…

Život

Egon Bondy se narodil jako Zbyněk Fišer 20. ledna 1930. V mládí žil bohémským životem na hranici zákona a chvílemi se ocital i v blázinci (Tomáš Mašín se jeho mládí snažil ztvárnit ve filmu 3 sezóny v pekle), přesto se znal s tehdejší spisovatelskou a intelektuální elitou (Bohumil Hrabal, Karel Teige ad.). První texty vydal v roce 1949 pod pseudonymem, kterým vyjadřoval účast s židovskými obětmi stalinských procesů, a který mu zůstal už napořád.

Zájem o filosofii ho přivedl zpět do školy, takže odmaturoval, vystudoval filosofii na FF UK a v roce 1967 získal titul doktor-kandidát věd. Od té doby až do konce života byl v invalidním důchodu. Jeho životní družkou se stala Julie Nováková. V 70. letech se angažoval jako manažer a textař undergroundové skupiny Plastic People of the Universe. Získal cenu Egona Hostovského. V 90. letech přednášel filosofii na univerzitě v Bratislavě.

Poezie

Ve své poezii se Bondy naprosto odklání od socialistického budovatelského realismu. Pro své básničky vymyslel programový název “totální realismus“. Možná, že kdyby je někdo četl v dnešní době bez znalosti kontextu, myslel by si, že je psalo dítě nebo psychicky nemocný člověk (ostatně – četli jste verše Ch. Morgensterna, který byl jedním z Bondyho vzorů?). Rýmy jsou často skutečně až směšné, verše obsahují sprostá slova a popisy činností, o kterých “slušní lidé” mlčí – ale celek vyjadřuje názory na společnost, ze kterých občas mrazí…

httpv://www.youtube.com/watch?v=w8UARDgB1wk

Egon Bondy: zbytky eposu + hovnovláda…

Filozofie

Egon Bondy se zajímal o východní filozofické systémy, zvl. taoismus a buddhismus. Minimálně první dva ze šesti svazků jeho Poznámek k dějinám filosofie (indická a čínská filosofie) jsou dodnes to nejlepší, co bylo o těchto systémech v naší zemi napsané. Zasloužil se i o překlad několika taoistických spisů z čínštiny do slovenštiny.

Bondy měl celý život blízko k trockismu a maoismu, což po roce 1989 vyústilo v příklon k ultralevici a levicovému anarchismu. Jeho ontologie však není materialistická – Bondy přišel s vlastní originální nesubstanční filozofií. Podle ní je univerzum souhrn všech existujících jednotlivin, které vznikly a zase zaniknou, ale není jim ontologicky nadřazené. Není žádný bůh nebo věčná hmota. Z toho plyne naprostá svoboda každého prvku, tedy i člověka. Ovšem je to náročná svoboda, která neříká nic o cíli a smyslu života – ten si musí každý najít sám.

Próza

Bondyho ironická až jízlivá poezie je spíš vzpoura proti systému, než skutečně hodnotné umění. To se ale nedá říct o jeho povídkách a románech. Antiutopie Invalidní sourozenci, která popisuje úpadek a zánik totalitní společnosti, bodovala i v anketě Kniha mého srdce. Román Severin, který se odehrává někdy v 5. st. na hranicích hroutící se římské říše a barbarského světa, je plný historických reálií a něžné lásky k mrtvé partnerce Julii.

Šaman nás zavede na drsný trip do dávnověku, který je sice líčený ve shodě s poznatky vědců o šamanismu, ale zde tvoří jen kulisu ke kritice beznadějnosti života v totalitní společnosti. A čtvrtý román, který mi totálně učaroval – Afghánistán, se odehrává ve světě zničeném nukleární válkou a klade zásadní otázky.

Četla jsem i samozřejmě i další knihy – Cesta Českem našich otců; Gottschalk, Kratés, Jao Li a pak ještě jednu, myslím že Leden na vsi, ale nebyly tak výrazné, abych ještě po deseti letech věděla, co přesně se mi na nich líbilo. Četla jsem i básničky a filozofické eseje, ale popravdě si raději znovu přečtu Bondyho romány, než se vracet k jeho hovno-poezii. Anebo si přečtu ty knihy, ke kterým jsem se zatím nedostala, i když bych chtěla – Cyberkomix a Bratři Ramazovi. Poslední jmenovanou jsem si zrovna minulý týden koupila a už na mě čeká…

Co napsat na závěr?

Nedokážu říct proč, ale kombinace hlubokých filozofických úvah + historicky věrných reálií a totálně upřímného vyjádření obyčejných lidských (po)citů – lásky, strachu, nasranosti…  mě prostě fascinuje.

Bondy a jeho myšlenkový svět. Dokázala bych se v něm brouzdat hodiny a hodiny.

–

httpv://www.youtube.com/watch?v=YXUIAqGFYNw