Gaiman a spol: Sandman 3 – Krajina snů

20/10/201411/02/2015

Nepřicházejí vám dobré nápady? Pořiďte si soukromou múzu jako spisovatel Richard Madoc. Připadá vám, že kočičky jsou roztomilá, bezelstná stvoření? Nechte si vyprávět sen tisíce koček. A když už jsme u těch snů – znáte Sen noci svatojánské? Jistě že ano. Však ho Shakespearovi vnuknul sám Morfeus, právě proto, aby nikdo nezapomněl – na elfy a víly…

V první knize série o Sandmanovi byl rozehrán příběh o zajetí Pána snů, jeho útěku a cestě k získání důležitých atributů jeho vlády. Ve druhém dílu jsme byli svědky postupující obnovy říše snů – Sandman musel pochytat a zkrotit uprchlé noční můry. Pokud jste se těšili, že ve třetím dílu bude příběh pokračovat obnovou jeho zničené říše, budete možná trochu zklamaní. Třetí výlet do říše snů dějový rámec předchozích dvou dílů porušuje.

Čtyři příběhy a jejich ztvárnění

Kniha se skládá ze čtyř samostatných příběhů, které spojuje téma snění a zvláštní (sandmanovské) nereálné reality. Tři první už jsem stručně popsala v úvodu. V prvním dostane spisovatel Richard Madoc jako dárek múzu. Jenomže múza je živá žena, které se nelíbí být hračkou a zajatkyní. A tak, zatímco Richard Madoc jde od úspěchu k úspěchu, Kalliopé pláče a prosí nejdřív Trojici a poté svého bývalého milence Sandmana, aby jí pomohl.

Druhý příběh je o kočce, která po bolestné zkušenosti s lidskou nadvládou nad jejím životem našla kočičího Pána snů, který jí vyprávěl o snu tisíce koček. O tom, že kdysi lidé byli v postavení maličkých, bezbranných tvorů, a jen jejich schopnost snít je vynesla tam, kde jsou teď. Že stačí, když bude tisíc koček snít…

Třetí příběh byl příběhem o premiéře Snu noci svatojánské, na kterou se přišly podívat i bytosti z Jiné relality, o kterých tato hra vypráví: král Oberon a královna Titanie, skřet Puk a další. Dřív, než odešli. Je to také příběh o synovi Wiliama Shakespeara, který trpěl tím, že se jeho otec zajímal víc o psaní her než o něj. A je to příběh, který byl v angličtině strašně těžký na porozumění, protože byl plný úvah a dialogů ve starém anglickém nářečí.

Poslední, čtvrtý, vypráví o komiksové hrdince Uranii Blackwell, která by ráda zemřela, jenomže nemůže. Ze začátku je dokonale pesimistický a nakonec… Jak dopadne její setkání se Smrtí?

Pokud jde o grafické ztvárnění příběhů, nejvíc se mi líbí první dva, které oba mají na svědomí Kelley Jones (penciler) a Malcolm Jones III (inker). Fantastické bytosti ve třetím příběhu jsou také dobré, ale jinak, v porovnání se skvěle propracovanou mimikou postav v prvním a roztomilostí koček ve druhém příběhu, to tak úžasné není. Kresba čtvrté části se mi líbila ze všech nejméně.

Postavy

Sandman – jako hlavní postava série se objeví i tady, ale nedostane tak velký prostor jako v předchozích dílech. Prvním a druhým příběhem se jen mihne, ve třetím iniciuje divadelní představení, v posledním není vůbec.

Zajímavě se proměňuje, opět podle toho, s kým zrovna jedná. Ve Snu tisíců koček je obrovským kocourem, ve Snu noci svatojánské vypadá jako renesanční šlechtic. Sám sobě se nejvíc podobá na konci prvního příběhu, kde má plášť ze tmy a typické modročerné vlasy.

Smrt – Sandmanově sestře patří skoro celý čtvrtý příběh. Opět je ztvárněná jako pohodová punkerka s egyptským křížem na krku a černým oblečením. A protože přichází za někým, kdo by rád zemřel, je nazvána “blessed, merciful Death”.

Kalliopé – krásná žena s blonďatou hřívou, zotročená kvůli svému umění vnukat nápady. Je totiž nesmrtelnou můzou epického básnictví. Dozvíme se, že kdysi byla milenkou Pána snů. Bude mít tento příběh pokračování?

Urania Blackwell – komiksová hrdinka, která může přeměnit svoje tělo na jakýkoliv chemický prvek a díky tomu je prakticky nesmrtelná. Což ji přivedlo k depresím a touze zemřít…

Na konec

Čtyři příběhy tentokrát nejsou všechno. Na konci knihy najdeme původní scénář k příběhu o Kalliopé, i s různými poznámkami a škrtáním. Což je pro skalní fanoušky (nebo i pro začínající scénáristy) poměrně zajímavá záležitost.

A co napíšu na konec já? Že se mi první tři příběhy o Sandmanovi opět nehorázně líbily. Ten čtvrtý trochu míň, ale zase je tam zajímavý, jiný pohled na stárnoucí komiksovou hrdinku a vlastně i na smrt jako takovou, takže nemůžu říct nic špatného.

Moji zvědavost napíná zmínka o dřívějším vztahu Kalliopé a Morfea a moje fantazie se kochá při pohledu na všechny ty bytosti v hledišti ve Snu noci svatojánské. A ty kočky!

Už se nemůžu dočkat, až otevřu čtvrtý díl.