Praha má svůj Svět knihy, my v Brně máme festival s názvem I kráva má svou knihu. Festival začal včera, ve čtvrtek 15. května, a potrvá do sobotního večera, takže ještě můžete něco zajímavého stihnout! Já zatím stihla přednášku a besedu s Janem Kantůrkem. Pokud ho neznáte, ale přesto vám to jméno připadá povědomé, tak se podívejte do kolonky “překladatel” třeba u cyklu Zeměplocha, u knih o Barbaru Conanovi nebo fantasy od Rogera Zelaznyho. Pan Kantůrek zajímavě povídal a v premiéře přečetl kousek překladu nové Zeměplochy Raising Steam.
Beseda ve studovně
Akce se konala ve čtvrtek 15. května 2014 ve studovně knihovny Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Pan Kantůrek, nepřehlédnutelná postava v černé košili, s prošedivělými vlasy a plnovousem, seděl před francouzským oknem, za kterým hvízdal vítr. Ve místnosti byli kromě účastníků besedy i další studenti, ale myslím, že to ani jedné straně nevadilo. Přesně ve 14 hodin nás na akci přivítala koordinátorka projektu a pak už dostala slovo hlavní postava této besedy.
Pan Kantůrek začal nejdřív ze všeho mluvit obecně o češtině. O tom, jak je to krásný jazyk a jak si toho nevážíme. Používáme spoustu slovakismů a dalších -ismů, stará slova zanikají a není nikdo, kdo by úroveň češtiny hlídal, dokonce i ÚJČ jen sleduje trendy. Tady se dostal až k nostalgickému “úroveň knih dřív byla lepší, dnes se málo čte, všichni jen koukají do počítačů”…, s čímž bych docela polemizovala (zase v těch počítačích máme e-booky a autorské blogy), ale ono to vyústilo v obyčejnou prosbu o to, abychom víc četli a mluvili hezky česky, což beru.
Potom už začal vyprávět o překládání, hlavně tedy o překladech Zeměplochy Terryho Pratchetta, za které dostal hned několik ocenění české Akademie science fiction, fantasy a hororu. O tom, jak si na začátku nevěřil, že to bude schopný přeložit, o tom, že jednu knihu dnes překládá pouhé 2-3 měsíce, o tom, že dostal od Terryho Pratchetta svolení vnášet do textu vlastní vtipy, které fungují v češtině, a také o překládání jmen a názvů, což je něco, co všichni obdivují.
Pan Kantůrek prozradil, že má databázi asi 2500 jmen a názvů, aby to překládat pokaždé stejně, a že jména, která nemůže přeložit úplně doslova, volí tak, aby to třeba částečně kopírovalo původní jméno (bábi Zlopočasná – Granny Weatherwax), někdy vymyslí úplně nové jméno (kocour Silver – Greebo, Kolík Aťsepicnu – Cut-Me-Own-Throat Dibbler), ale vždy tak, aby to vystihovalo charakter postavy.
Dostali jsme i pořádnou porci autorského čtení, a kdo trochu zná pana Kantůrka, jistě chápe, že jsme se při jeho nezapomenutelné interpretaci Smrtě (ukázka z knihy Sekáč) prostě museli smát nahlas. Smáli jsme se i při premiérovém čtení z nejnovějšího zeměplošského příběhu Raising Steam (byl tam lord Vetinari a několik vrahů), stejně jako při bonusém čtení z knihy Příběhy dědy Posledy od V. Rady a J. Žáka.
Na závěr si ještě pan Kantůrek zavzpomínal na osobní setkání s Terry Pratchettem a také na svoji tetu, která mu připomínala stařenku Ogovou (to proto, že jsme se ho ptali na knihu, která mu nejvíc přirostla k srdci), a už opět s vážnou tváří nás inspiroval k tomu, abychom – dokud máme příležitost – poslouchali příběhy svých starších příbuzných, babiček, tet, které jsou plné moudrosti, zapomenuté rodové historie a slov, která už dneska skoro nikdo nezná…
Jan Kantůrek
Jan Kantůrek se narodil v roce 1948 ve Zlíně, vyrůstal v Praze a v Luhačovicích a dnes žije v Praze. Dřív pracoval v nakladatelství Artia a Aventinum, od roku 1992 je překladatelem na voné noze. Překládá z angličtiny a specializuje se na fantasy, sci-fi, western a komiks. Je sběratel komiksů a slovníků různých nářečí, podílel se na obnově klubu Julese Verna v roce 1984, rád předčítá a debatuje na různých akcích a conech, hrál Knihovníka v amatérských představeních zeměplošských příběhů.
Přeložil téměř 100 knih. Velké uznání vzbudil právě překlad série Zeměplochy a dalších knih Terryho Pratchetta. Dále překládá knihy o Barbaru Conanovi od R. E. Howarda i dalších, kteří Conana přejali (Lyon S. de Camp, Lin Carter, L. Del Rey); knihy od Poula Andersona, E. R. Burroughse, Rogera Zelaznyho a nebo komiks Sláine.
I kráva má svou knihu
“Tento multižánrový čtenářský festival upozorňuje na literární kontext města Brna a jeho míst, která mnohdy míjíme bez povšimnutí. Odkaz na útroby krávy není náhodný, protože i naše město má své vnitřní prostory a místa, která by sama o sobě nedávala žádný smysl.”
(z úvodníku festivalu)
Akce se konají – nebo spíš měly konat v různých parčících a příjemných zákoutích, ale déšť a vítr je zahnal do náhradních prostor. Na programu nejsou jen autorská čtení, ale i workshopy (autorské psaní, výroba knihy), divadelní přestavení, výstavy, diskuse, potulné knihovny a velký knižní bazar. Všechno důležité najdete na stránkách festivalu.
Hlavní koordinátorka projektu je Zuzana Volfová. Festival se koná pod zášitou o. s. Kulturárium, které zaštiťuje i zajímavé neziskové projekty. O jednom z nich – Tanec a handicap, na kterém jsem se podílela i já, jsem psala v březnu.
Chci napsat komentář