Laureáti Nobelovy ceny za literaturu 1906-1910

Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa, i když – přiznejme si, v oceňování hraje jistou roli i politika, jak si ukážeme na jednotlivých příkladech.

Chtěla bych pro sebe i pro vás sepsat malé info o jednotlivých laureátech ceny a jejich knihách. Pokračuju druhou pěticí, laureáty Nobelovy ceny z let 1906-1910. Za co byli ocenění? Najdeme mezi nimi něco, co by lákalo k přečtení i dnes? A co si od nich přečíst?

1906: Giosuè Carducci

Italský básník, literární kritik a znalec antické literatury (1837-1907). Stejně jako u většiny oceněných umělců té doby, i tady byla tak trochu v pozadí politika: Carducci podporoval socialismus a obrozenecké hnutí v Itálii i Rakousko-Uherské monarchii a byl odpůrce církve, romantismu a mysticismu.

Známý se stal díky Hymnu na Satana z roku 1865, ve kterém zobrazil Satana jako symbol pokroku, přírody a pozemské radosti. Obdivoval antické vzory, ve svém největším díle Barbarské ódy napodobil styl Horáciových ód. Tato sbírka u nás vyšla v roce 1904 v překladu Jaroslava Vrchlického. V češtině si můžeme přečíst i několik dalších výborů z díla, včetně bibliofilského vydání Satanova hymnu s dřevoryty Josefa Váchala.

Nobelovu cenu získal „… nejen pro bohaté vědecké poznatky a kritické výzkumy, ale především jako hold tvůrčí energii, stylistické svěžesti a působivé lyričnosti, které charakterizují jeho poeticky mistrovská díla“. V dnešní době je jeho dílo docela pasé, osobně bych si od tohoto básníka nic přečíst nechtěla. Snad jen že bych si prohlídla ty Váchalovy dřevoryty…

1907: Rudyard Kipling

Zato Rudyard Kipling (1865-1936), první britský držitel Nobelovy ceny za literaturu, je známý a do jisté míry populární stále – kdo by neznal Mauglího z Knih džunglí? Tyto knihy jsou dvě, skládají se celkem z 15 novel a Mauglí je hrdinou asi poloviny z nich. Většina se odehrává v indické džungli, ale některé i v jiných částech světa, např. mezi Eskymáky. Knihy byly vydány v letech 1894 a 1895.

Kipling ovšem nenapsal jen Knihy džunglí. Napsal mnoho knih povídek, jejichž hrdinové jsou většinou Američané nebo Britové, vojáci, kapitáni lodí a lovci (Plain Tales From the Hills/Prosté povídky z hor, Soldiers Three/česky Tři mušketýři, The Naulahka/česky Náhrdelník maharadžů, Captains Courageous/Stateční kapitáni ad.).

Psal i humorné knihy o dětech nebo pro děti, s pohádkovými prvky a plné fantazie (Stalky & Co/Stopka a spol., Just So Stories for Little Children/Bajky i nebajky/Povídky jen tak ad.), autobiografické knihy (Světlo, které zhaslo, Něco o sobě), cestopisy a také jeden špionážní román (Kim). Já osobně ale mám nejraději jeho pozdní knihu Tvůj sluha pes.

Kipling nebyl jen skvělý vypravěč, ale i schopný ilustrátor a také básník. Jeho báseň s názvem Když… (If…) je dodnes populární zejm. v Anglii, kde byla v roce 1995 zvolená nejoblíbenější britskou básní (podle BBC) a je vytesaná ve vstupu na centrální tenisový dvorec ve Wimbledonu.

Pokud máte pocit, že se Nobelova cena konečně obešla bez politických konotací, tak vás musím zklamat. Kipling ve svých básních a povídkách opěvoval mužnost a vítězství bílého evropského muže nad Indií a dalšími koloniemi. Ne že by schvaloval násilí, ale tvrdil, že Evropané mají povinnost vládnout, vést a zušlechťovat zaostalou barbarskou kulturu těchto zemí. Prostě ignoroval, že jejich kultura (a dokonce i literatura) byla vyspělá už v době, kdy jsme v Evropě měli teprve dobu kamennou…

Nobelovu cenu ale obdržel  „… s ohledem na pozorovací talent, originální představivost jakož i mužnou sílu idejí a umění kresby“, a to mu už nikdo nevezme…

1908: Rudolf Christoph Eucken

Další dnes už neznámý, tentokrát německý filosof (1846-1926). Byl to univerzitní profesor a představitel hnutí, které kritizovalo naturalisticko-pozitivistickou filosofii a snažilo se obnovit tradici německého idealismu a křesťanského aristotelského myšlení.

Nobelovu cenu obdržel „… za závažné hledání pravdy, pronikavou sílu myšlení a široký rozhled, za vřelost a mohutnost stylistického ztvárnění, s nimiž v četných pracích hájil a rozvíjel idealistickou životní filosofii“.

Vzhledem k tomu jeho dílo není příliš nadčasové. U nás vyšly některé jeho knihy ještě před rokem 1938, od té doby už ne. Doporučuji snad jen zájemcům o dějiny filosofie.

1909: Selma Ottilia Lovisa Lagerlöf

První žena (1858-1940) oceněná Nobelovou cenou za literaturu pochází ze Švédska. Selma Lagerlöf patří k vrcholným představitelům novoromantismu. “Její dílo navazuje na tradice lidového vyprávění plného záhad, dobrodružství, s mlhavou hranicí mezi skutečností a fantazií, s dramaticky napínavým dějem, prvky nadpřirozena i mysticismu. Je prostoupeno humanistickou vírou v člověka a vyniká skvělým stylem a nadčasovou moudrostí.” (podle Wikipedie)

Nobelovu cenu obdržela „… za ušlechtilý idealismus, bohatství fantazie, oduševnělost a krásu formy“.

Jelikož to vypadá na pra-fantasy, které čerpá z mytologie, a navíc jde o zajímavého člověka (emancipovaná žena), ráda bych něco zkusila přečíst. Ale jak si čtu popisky knih, zase tak nadšená nejsem: lehkomyslný člověk obrácený k tomu, aby se stal prospěšným společnosti (Gösta Berling), dívka, která obětuje svůj život pro spravedlnost (Poklad pana Arna), další potrestání viny (trilogie Löwensköldův prsten, Charlotta Löwensköldová a Anna Svärdová), další přivedení k řádnému životu (Vozka smrti)… Na mě je to příliš mravokárné.

Když se ale podívám na rok vydání v češtině, dochází mi, že možná jde jen o interpretaci komunistických vydavatelů a dávám paní Lagerlöf další šanci. Začínám se jen bát, jestli knihy neprošly cenzurou (přece jen, mělo by v nich být dost duchovních věcí) a hledám raději ty, které byly vydané až po roce 1989 – a bohužel, moc toho nenacházím.

Nejvíc se mi zalíbila kniha Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem – pohádkový cestopis, původně učebnice vlastivědy pro švédské školáky, která ale svou popularitou přesáhla hranice Švédska. U nás ji vydalo báječné vydavatelství Meander v roce 2005, takže se můžeme spolehnout, že dostaneme to nejlepší.

1910: Paul Johann Ludwig Heyse

Poslední dnešní oceněný je německý básník, překladatel, prozaik a dramatik (1830-1914). Už v roce 1854 se stal dvorním básníkem krále Maxmiliana II. Heyse polemizoval s realismem a naturalismem a snažil se, aby jeho dílo bylo oproštěné od všeho “špatného” nebo ošklivého. Vyžíval se v estetických, harmonických, prosluněných popisech. Trochu mi to připomíná filmy od Rosamundy Pilcherové. V roce 1910 zvítězil Heyse, dneska ale obdivujeme spíš styl Emile Zoly, který se neštítil ani té horší stránky lidského bytí, než Heyseho klasicistní sluníčková cvičení…

Věřím tomu, že bychom raději ocenili někoho, kdo si Nobelovu cenu za literaturu z dnešního pohledu zasloužil mnohem víc: v roce 1910 zemřel (bez ocenění a bez medailí) Lev Nikolajevič Tolstoj, propagátor nenásilí, kritik církve a měšťanských konvencí a guru všech pacifistů a odpůrců válčení. Že by se to komisi nelíbilo?

Co si přečíst?

Dneska to bude téměř one-man show. Doporučuju:

Rudyard Kipling: Tvůj sluha pes (Kipling měl vážně ojedinělý vyprávěcí talent, navíc je toto jedna z knih, které jsou sice určené pro děti, mají ale větší hloubku, nad kterou je dobré se zamyslet. Všechno je vyprávěné z pohledu psa, takže není nouze o humor ani o dojemné scénky.)

A do To Read List si připisuju:

Rudyard Kipling: Ako si mačka skrotila pani pračlovekovú (sice ve slovenštině, ale pro milovníky koček asi nutnost)

Rudyard Kipling: Kim (komiks) (jedna z nejlepších Kiplingových knih jako komiks? to bych si neměla nechat ujít!)

Rudyard Kipling: Knihy džunglí (Mauglího příběhy znám jen z doslechu a ty ostatní vůbec – měla bych si doplnit vzdělání)

Rudyard Kipling: Od moře k moři (cestopis pro indofily a japanofily)

Selma Lagerlöf: Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem (nejlépe vydání od Meanderu)

Selma Lagerlöf: Gösta Berling (recenze na Databázi knih mě přesvědčily, že jde přece jen o úžasnou knihu)

Tak. A příště dalších 5 oceněných. Bude mezi nimi opět někdo známý nebo zajímavý?

Image copyright: Alfred Nobel – wikipedia (free)