Laureáti Nobelovy ceny za literaturu 1916-1918

Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa, i když – přiznejme si, v oceňování hraje jistou roli i politika.

Chtěla bych pro sebe i pro vás sepsat malé info o jednotlivých laureátech ceny a jejich knihách. Pokračuju třetí pěticí, laureáty Nobelovy ceny z let 1916-1918. Za co byli ocenění? Najdeme mezi nimi něco, co by lákalo k přečtení i dnes? A co si od nich přečíst?

1916: Carl Gustaf Verner von Heidenstam

Švédský básník a spisovatel (1859-1940). Snažil se vzkřísit romantismus v literatuře, v jeho díle najdeme barevnost, přírodu, nálady, emoce, patriotismus, fantazii, metafory a oslavu bojovného ducha Švédů. V románu Endymion, který 2x vyšel i v ČR, se inspiroval Orientem. Co je docela zajímavé: byl členem akademie, která Nobelovy ceny udělovala.

Nobelovu cenu obdržel „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“. U nás vyšla naposledy jeho kniha v roce 1938, takže se obávám, že překlad i témata budou zastaralá a nezáživná. Nic mě neláká.

1917: Karl Adolph Gjellerup

Dánský básník, prozaik a dramatik (1857-1919), od roku 1892 žil v Německu. Ze začátku byl pod vlivem naturalismu, ale pak se přiklonil k novoromantismu. Nejdřív se rozešel s křesťanstvím, nakonec se k němu vrátil. Inspiroval se u Wagnera, Turgeněva, Dostojevského a u indické filosofie.

Nobelovu cenu dostal „…za bohatou a mnohostrannou poezii inspirovanou vznešenými ideály“. Ale stejně jako u předchozího – v ČR vyšla naposledy jeho kniha v roce 1939, dnes by už asi čtenáře nenašel. Byl zapomenut dokonce i v Dánsku. Opět nic.

1917: Henrik Pontoppidan

Dánský spisovatel (1857-1943), představitel kritického realismu a naturalismu. Snad dostal cenu kvůli vyváženosti obou literárních směrů v Dánsku, kdo ví. V díle se věnoval rozporu mezi vznešenými ideály a tvrdou realitou života obyčejných lidí. Nobelovu cenu dostal „… za jeho dokonalé obrazy současného dánského života“.

Jako poslední u nás v roce 1980 vyšel román Šťastný Per, který popisuje vývoj života inženýra – od nadšených plánů na industrializaci celého Dánska přes zklamání a najití štěstí jako obyčejný cestář. Ani toto mě příliš neláká, i když do jisté míry tomu docela rozumím (taky mě hodně bavil ten rok práce na farmě – ale skončit bych tak asi nechtěla).

1918: X

A opět válka…

Dnes si asi na To Read List nezapíšu vůbec nic. Ale můžete se těšit na příště, kde mám jeden žhavý tip a dokonce nějakou tu přečtenou knihu.

Rozhodla jsem se začít psát namísto o pěti letech vždy o třech spisovatelích. Články nebudou tak dlouhé, můžu se jim trošku víc věnovat (hlavně těm, kteří za to stojí) a články začnou vycházet aspoň trošku častěji. Doufám, že se vám tato změna líbí.