Lawson: Náboženství Afriky

 

Kniha Náboženství Afriky patří do populárně-naučné řady Náboženské tradice světa. Jejím autorem je profesor Ernest Thomas Lawson, zakladatel kognitivního směru v religionistice. Kniha nás vede cestou porozumění dvěma různým systémům afrických náboženství: náboženství kmene Zulů (známí válečníci) a Jorubů, jejichž náboženství je jedním z kořenů známého vúdú. Dozvíme se o jejich bozích, domovech, společenských rolích (věštcích, čarodějích), rituálech a obřadech a dalších zajímavostech.

V českém úvodu, který napsal profesor Josef Kandert, si můžeme přečíst, že kniha nepojednává o všech náboženstvích zastoupených v Africe (protože v Africe najdeme i křesťanství, islám ad.), ale pouze o domorodých afrických náboženstvích. Ohrazuje se proti odsuzování Afričanů pro “primitivitu” a proti evropskému (křesťanskému) chápání čarodějnictví a magie. Dále načrtává dějiny objevování a ovlivňování Afriky Evropou a doplňuje informace o náboženství Dogonů (Mali) a Kubů (Kongo).

V úvodu profesora Lawsona se už můžeme ponořit do afrických reálií, zjistit stav vědeckého výzkumu o africkém náboženství, porovnat naše představy s africkou skutečností, poznat rozmanitá etnika, znovu si projít historii objevování Afriky…

Na rozdíl od Kanderta ale Lawson nezůstává pouze u tradičních náboženství, ale zabývá se i novými směry, které nově spojují a interpretují tradiční africká a křesťanské náboženství a vyjadřují touhu po svobodě a národním obrození. Zde Lawson připomíná, že náboženství nemůžeme oddělovat od ostatních složek společnosti, že se vyvíjí společně s politickou a společenskou situací.

Na konci úvodu navrhuje, že nebude knihu o afrických náboženstvích psát jako encyklopedii, ani se nebude snažit o hledání společných rysů a generalizaci, ale že zaměří pozornost na dvě tradice – náboženství Zulů a Jorubů. Na nich chce ukázat, že v každém náboženství jsou důležitá urč. místa (prostředí), společenské role a představy sil nebo bytostí, se kterými lidé navazují kontakt. Nejvíce prostoru přitom věnuje popisu rituálů, zvl. iniciačních/přechodových. Dále se věnuje tomu, jak se tato náboženství proměňují v kontaktu s jinými kulturami.

V úvodu se také dozvíme přesné informace o etniku Jorubů a Zulů, která obě patří do nigero-konžské jazykové skupiny, Jorubové do skupiny Kwaa Zulové do skupiny Bantu. Přesto se odlišují ve struktuře společnosti, a liší se i jejich náboženství.

Druhá kapitola tedy pojednává o náboženství Zulů, válečníků z jižní Afriky. Dozvíme se zde o původu a historii etnika, o náboženském významu jejich opevněných vesnic (kraal), náboženských rolích (věštec, bylinkář, nebeský pastýř, čaroděj), bozích a předcích, o obřadech při úmrtí náčelníka a při nastolování nového nebo o změnách v posledním století (nové náboženství proroka Šembeho). Náboženský systém Zulů je zaměřen na rituály ve vesnici jako posvátném místě a na iniciační válečnické rituály.

Třetí kapitola podobně pojednává o náboženství Jorubů – o původu a historii etnika, důležitosti města Ife jakožto posvátného centra, kněžské hierarchii (různí kněží pro různé úkony), kosmologii, bozích (tedy bohu Olorunovi a jeho manifestacích oriších) a předcích, věšteckém obřadu a o přechodových riuálech. Také náboženství Jorubů se v posledním století proměňovalo, zde se dočteme o hnutí aladuraa jeho odnoži Egbe Serafu.

Čtvrtá kapitola má název Jednotlivci, role a systémy. Na začátku vysvětluje, že rozmanitost náboženství je spíše daná naším pohledem, než skutečností (Afričan by také pokládal různé podoby náboženství v Evropě za “rozmanitost”). Studium afrického náboženství však komplikuje existence hybridních podob, kdy splývají prvky domorodých náboženství s křesťanstvím a islámem. Vnést řád do chaosu se Lawson pokouší trojí analýzou: analýzou chování jednotlivce během jeho života, analýzou náboženských rolí a analýzou celkového systému. Přitom vždy vysvětluje výhody i úskalí těchto metod popisu náboženství.

V závěru se ještě pokouší ukázat, jak lze těmto náboženským systémům porozumět jakožto systémům myšlení, který poskytují odpovědi na zásadní otázky (co je skutečné? co je důležité? co je to lidská bytost? co je nebezpečné? jakou podobu mají mít vztahy lidí a božstev?).

Následuje historická tabulka, prameny (přitom se zmiňuje, že část svých znalostí získal přímo v terénu) a slovníček pojmů.

Kniha tedy nenabízí pouze zajímavý popis konkrétních afrických náboženství a jejich proměn, ale i kus teorie v podání významného současného religionisty. A už jen kvůli tomu určitě stojí za přečtení.

 

Ernest Thomas Lawson je profesor na Queen’s University Belfast, Institute of Cognition and Culture. Je jedním ze zakladatelů North American Association for the Study of Religion (NAASR) a také zakladatel a první prezident International Association for the Cognitive Science of Religion (IACSR), nejvýznamnějších religionistických institucí. A mimo jiné je také “Senior Researcher and Distinguished Professor in Residence” v institutu LEVYNA (Laboratory for Experimental Research of Religion), který je součástí Masarykovy univerzity Brno.

V současné religionistice prosazuje kognitivní přístup. Práce, kterou napsal v roce 1990 společně s Robertem McCauleym – Rethinking Religion: Connecting Cognition and Culture, je první prací, která se systematicky zabývá možností kognitivnícho studia náboženství.

Josef Kandert, CSc., který napsal ke knize úvod, je profesor pro obor Dějiny a kultura zemí Asie a Afriky, kurátor národních afrických sbírek a také významný sociolog, zaměřený na mezilidské vztahy a sociologii národů střední Evropy.

Ernest Thomas Lawson: Náboženství Afriky. Tradice v proměnách.

České vydání: Prostor, Praha 1998

Anglické vydání: Religions of Africa: Traditions in Transformation. New York: HarperCollins, 1984

Žánr: populárně naučná literatura, obor religionistika

Kde koupit: https://www.kosmas.cz/knihy/5338/nabozenstvi-afriky/