Srpen byl třetím a posledním měsícem mého sabbatiklu (doby, kdy nepracuju pro jiné, ale kdy se věnuji sobě a svým projektům). Dopřála jsem si i krátkou dovolenou, jinak jsem měla v plánu dál pracovat na sobě a na domě. Jenže to najednou už nešlo… I tak se ale na samý závěr měsíce podařila největší akce, ke které směřovala moje snaha už od května.
Osmdesátý třetí díl rubriky, inspirované knihou Ukaž co děláš od Austina Kleona. Původně každý týden, teď už jen jednou za měsíc (i víc) píšu o tom, na čem jsem poslední dny pracovala, co se mi podařilo a co ne, a jaké mám plány na další období.
Co jsem dělala v srpnu?
Jak jsem se od května rozjela, tak jsem v srpnu zase dojela. Protože je ale všechno součástí pozitivního procesu, snažím se pochopit, co mi to vzalo moji jarní motivaci, a pokračovat dál. Tak tedy: největší problém je v tom, že mimo zlepšené sebepéče, vypleté zahrady a uklizeného dvora jsem neviděla žádné pořádné výsledky, i přes to, že se subjektivně pořád honím a disciplinovaně chodím brzo spát a ráno vstávám a plním úkoly. Mimo toho jsem opět sklouzla do módu, kdy zapomínám na relax, na pocit, že pro dnešek už mám hotovo, že to stačilo a že jsem udělala, co jsem mohla – ale nejvíc ze všeho chybí viditelný pokrok…
A tak jsem se v samém závěru sabbatiklu začala až nehorázně těšit na jeho konec, na práci a na zaslouženou odměnu po ní 🙂
1) co jsem četla / poslouchala: Anthony Burgess: Mechanický pomeranč (audio), Howard Phillips Lovecraft: V horách šílenství (audio) – podrobnosti v newsletteru
2) co jsem psala: srpnový newsletter (semínka kopřiv, babiččina bezinková kaše, všechno o dřínu, čtyři levely soběstačnosti)
3) domeček:
- vyrobila jsem (teda spíš kamarád mi vyrobil) dřevěné stavební kozy
- nevětší akce roku: vyplet + vyklidit věci ze dvora a zahrady (nejdřív na ně udělat místo jinde), spočítat, nechat dovézt a naskladnit spoustu trámů a prken. A aby to nebyla taková nuda, tak to zkombinovat s tím, že mi zrovna ten týden udělali okolo domu i zahrady výkopy, dokonce bez povinného průchodu, ten jsem si dělala sama… hlínou zasypali i šachtu s uzávěrem vody a vzali si můj stavební písek… No, bylo to infarktové, ale zvládla jsem to (i když to skládání proběhlo až první dny v září).
- mimo toho jsem pokračovala ve vyklízení hliněného zámazu z půdy a střídavě zdila podpůrný sloup v rohu dřevníku a střídavě zazdívala otvor po dveřích do minispížky, ve kterém zrovna chystám prostupy pro vodu (pračka a umyvadlo)
- sesbírala jsem semínka divizny, libečku, kopřiv a mangoldu
- nasušila jsem rajčata
4) sociálno: strávila jsem týden na okraji Orlických hor s mými rodiči a mým synovcem a neteří. Vylezli jsme na rozhlednu, natrhali plnou pusu borůvek, navštívili tvrz Orlice v Letohradu a každej den zašli na domácí limonádu v bystřecké hospodě.
+++
Co mám splněno z dlouhodobého plánu:
- přesunout kompostér
- vyrobit 2 dřevěné stavební kozy
- vyčistit dvůr a udělat tam místo na 150 prken
- rozebrat torzo příčky v domě
- dovolená s rodinou
Co bude v září?
Jako každé září, opět nebudu vědět, co dřív.
- domluvit si zajímavou, ale časově i finančně náročnou rekvalifikaci?
- odjet po dlouhé době konečně zase někam na stavbu a mít radost z práce – i peníze?
- nebo udělat ještě co nejvíc na vlastním domě – a co, když priorit je tolik (zastřešit dřevník, omítnout zdi a zídky, postavit sprcháč, zazdít bývalé dveře z malé spížky, postavit příčku v ložnici nebo konečně zprovoznit kamna) a peněz po třech měsících sabbatiklu tak málo?
Nebo úplně něco jiného, co přinese život???
Jedna věc už se klube: na konci srpna ke mně přišlo maličké koťátko… Ještě jsem ho musela vrátit mamince, ale ta ho jakožto pátého odstrkuje. Takže přes všechny priority i přes loňskou tragédii… Bude koťátko 🙂
Chci napsat komentář