Na cestě: jak a kde koupit levný dům

Pokračování ságy o domečku. Tentokrát o jeho výběru: za kolik (samozřejmě že za co nejmíň – ale kolik je minimum, když kupujete dům?), kde (jakou krajinu chcete v okolí? potřebujete aby tam jezdila doprava? je vám to jedno? pro mě to bylo skoro nejdůležitější) a na co si při kupování levného domečku dávat pozor?

Když už se jednou rozhodnete, že si prostě chcete koupit vlastní dům, spočítejte si svoje možnosti. Já to měla jednoduchý. Nějaká úspora na stavebku (zbytek od rozvodu – já věděla, že se mi to jednou bude hodit), něco málo jako část dědictví po babičce, něco mi můžou půjčit rodiče. Dohromady plus minus 250 000 a tím to bylo daný.

Ještě tu samozřejmě byla možnost půjčit si někde jinde. Jenomže to má víc proti než pro: zaprvé – zadlužila bych se. To je jasný, ne? Zadlužila bych se anonymnímu, byrokratickýmu systému, se kterým toho chci mít společnýho co nejmíň. A rozhodně mu nechci být několik roků vydaná na milost a nemilost… To je snad taky jasný.

Zadruhý – vlastně by mi ani nepůjčili. Věřte mi, zkoušela jsem si domluvit minimální hypotéku, což je právě těch 200 000. Prý vydělávám hrozně málo. Možná vydělávám, ale taky utrácím hrozně málo, takže podle mě je výše výdělku něco naprosto relativního (slyšeli jste už od někoho, že vydělává dost? Ne? A víte proč? Protože většinou čím víc vyděláváte, tím víc si – automaticky – zvyšujete standard neboli tím víc utrácíte. Schopnost něco splácet nebo šetřit může být stejná u malé, střední i velké výplaty. I když u té velké je to relativně jistější.) Jenomže na to mají tabulky.

A zatřetí: jak jsme tak zjišťovala po inzerátech, víc vlastně stejně není potřeba. To úplný minimum je 200 000 – za to už koupíte přiměřeně malej, přiměřeně starej domeček mimo dobrou dopravní dostupnost. Musíte se jenom zamyslet, co je pro vás fakt důležitý. Jestli už máte jednou vyřešený to, že to vážně chcete, zamyslete se už jenom nad tím, do jakýho kompromisu jste ochotní jít. V lokalitě – odříznutí od světa? V pohodlí – bez vody a elektřiny? Ve stavu domu – úplný zbořeniště nebo jenom starej vybydlenej domek? Ve velikosti domu nebo pozemku…

A tak jsme začali hledat domeček za těch plus minus 250 000. Tím byla pro nás daná třeba lokalita – v Brně ani v okruhu do 30 km za tuhle cenu nekoupíte dům, možná tak z prken stlučenou chatičku bez vody. A my chtěli zdi z cihel a taky elektřinu a vodu. Já vím, jsme trochu rozmazlení… Tím se ale výběr inzerátů radikálně zužuje – většinou i v těch levnějších lokalitách jsou skoro všechny bez vody. Někdy i bez střechy nebo bez kusu zdi, ale ty jsme vyřazovali rovnou. Chtěli jsme, aby byl aspoň relativně okamžitě k bydlení.

Taky jsme chtěli, aby byl dům (relativně) dobře dostupnej hromadnou dopravou (v mým případě vlakem nebo aspoň vlakem + krátký dojezd busem – delší jízdy mi nedělají dobře – ale hlavně co nejpříměji). To byla druhá věc, která určovala lokalitu. Na to je potřeba myslet dopředu, později už vlak k domu nezavedete, žejo…

A tak jsem začala hledat podél kolejí, který vedou od Brna. Dobře znám trať na Českou Třebovou, Moravský kras je kraj mýho dětství. Nebylo by to špatný, jen jsem si uvědomila, že tam je trochu víc zima než jinde (hlavně kolem Svitav je to taková malá Sibiř). A my máme v plánu pěstovat zeleninu, potřebujeme úrodnou půdu a teplý podnebí (i já jsem zimomřivec a další plus to má, když počítáte peníze za vytápění chalupy).

Další tratě vedou na Tišnov, Třebíč (to stejný – trochu zima) a pak už Haná a jih (Hrušovany, Vyškov, Břeclav, Kyjov). Jo, to jsou ty správný směry – úroda a teplíčko! Mám ale ještě jeden požadavek: les v okolí. A lesem nemyslím pár stromů ani zkrocený parčík, ale pořádnou divočinu. Jde to vůbec k sobě?

Na jižní Moravě jsou větší lesy kolem Ivančic (navíc odtud pocházela babička), ale tam je pořád příliš draho. Další už je Ždánický les a pak už jen Chřiby. Všude jinde je sice krásná, úrodná rovina, ale samý pole a les nikde. Ještě donedávna jsem o nějakých Chřibech vůbec neslyšela, ale minulý jaro jsme jeli vlakem do Kyjova. Jo, vlakem. Jo a kolem byly krásný lesy a já si tehdy říkala, že možná někde tam…

A pak tu byl Ondřej, kterej si se svou rodinou koupil pozemek taky v Chřibech. Chceme mít přece (relativně) blízko někoho, koho známe, ke komu máme blízko (názorově, stylem života), od koho se tolik naučím (- o práci s hlínou, o psaní knih… a s jeho ženou probíráme zahrádku, děti…), a ještě k tomu kdo je tak šikovnej, že si ten dům umí postavit nebo opravit úplně sám? Sice jsou na druhý straně hor, kam my nechceme (zatím), protože vlak a Brno, ale aspoň ten směr.

Inzerátů jsem prohlídla spoustu, ještě i před tím, než jsem se definitivně rozhodla, ale nakonec se všechno zúžilo jenom na dva: první domeček byl v Čeložnici, na vlak do Bohuslavic u Kyjova bysme to měli 5 km (jezdí tam i bus), jižní svah Chřibů. Měl sice vodu, ale koupelnu ne. Druhej byl v Jestřabicích, jen 6 km severněji (o jednu vlakovou zastávku blíž k Brnu). Na vlak to máme necelý 2 km a navíc k němu patří i malý políčko.

Okolní pozemky jsou hned po lokalitě druhý nejdůležitější. Co, dům můžete opravit nebo přestavět, ale to, kde ten dům stojí, to neopravíte. Potřebujete bydlet na samotě nebo uprostřed jiných lidí? My zvolili bydlení ve společnosti, jen ne u hlavní silnice. Jak daleko to chcete mít na zahradu? Chcete pozemky na pěstování zeleniny (a jak mají nýt velké?), ovocný sad, možnost vybudovat zázemí pro zvířata, soukromej rybník? Jak daleko potřebujete mít obchod, kostel, koupaliště? Co z toho je pro vás skutečně důležitý a co jste schopní oželet?

Tohle všechno jsme řešili. Nakonec jsme stejně museli najít kompromis mezi realitou a ideálem, což je pro mě dům uprostřed zahrady. Tento dům má jenom maličkou zahrádku. A to políčko je kousek od něj. Žádný ovocný stromy. Žádná příjezdová cesta na políčko. Zato obchod a kostel jsou blizoučko. A hospoda….

Samozřejmě jsme pečlivě prohlídli i další věci, hlavně stav zdí. Vypadaly jako že stojí a nijak se neboří, i když na pár místech byly trochu provlhlý. A taky střechy. Taky vypadala, že se nehodlá v příštích dvou letech nějak bořit, i když některý trámy už to mají nahnutý. Co jinýho ale chtít od domečku za plus minus 250 000?

Na nic jinýho než na lokalitu, okolní pozemky a pak základy, zdi a střechu raději ani nekoukejte. Nemá to cenu.

Beztak to neuvidíte a vyskočí to na vás, až když se v tom začnete rejpat… A většinu ostatních věcí (okna, dveře, kamna, vybavení…) stejně budete vyměňovat nebo dělat nový (podlahy, omítky – a vlastně i tu koupelnu).

Už vás nebudu napínat. Jo, ten druhej domeček jsme koupili (btw. byl to právě Ondřej, kdo mi jako poslední řekl “jdi do toho, máš na to” – a já sebrala odvahu a šla) a teď je náš. A to všechno nás čeká.

Ještě před tím jsme ale museli uzavřít kupní smlouvu s realitkou, přepsat majetek v katastru a převést na sebe placení všech energií. Ale o tom zase příště.