Jak vypadaly náboženské představy prvních lidí v době kamenné? V tomto článku si připomene kultury starší a střední doby kamenné a jejich rituály související s vírou v duše a kultem zvířat.
Doba kamenná
je období vývoje, kdy lidé dosud neuměli pracovat s kovy. Rozděluje se na čtyři období:
- starší paleolit (3 mil. – 250 000 př. l.): Homo habilis, Homo erectus, Homo antecessor, Homo heidelbergensis ad.
- střední paleolit (250 000 – 40 000 př. l.): Homo sapiens neandertalensis
- mladší paleolit (40 000 – 10 000 př. l.): Homo sapiens sapiens
- pozdní paleolit / mezolit (pro střední Evropu 10 000 – 6000 př. l.):
Starší paleolit
Kultury staršího paleolitu:
- oldovanská (Oldowan) (2,7-0,5 mil. př. l.)
- acheuléen (Acheulean) (1,4 mil. – 100 000 př. l.)
Pro období staršího paleolitu nemáme žádné doklady o náboženství.
Střední paleolit
Kultury středního paleolitu:
- acheuléen (Acheulean) (1,4 mil. – 100 000 př. l.)
- moustérien (220 000 – 40 000 př. l. – jejím nositelem byl člověk neandrtálský, na Moravě jeskyně Šipka a Švédův stůl)
- taubachien (130 000 – 80 000 př. l., střední Evropa, na Moravě jeskyně Kůlna a v Předmostí u Přerova)
V tomto období registrujeme první známky duchovního života:
- úcta k mrtvým – první pohřby možná už od 300 000 př. l., jistě od cca 130 000 př. l. – pohřebiště Krapina (Chorvatsko)
- první rituální pohřeb cca 100 000 př. l., Qafzeh v Izraeli – použití červené hlinky
- lovecký kult – vytvoření systému vztahů mezi lovcem a zvěří – mystická sounáležitost
- kult ohně
- obětní šachty
- kult medvědích lebek (Alpy)
Eliade zdůrazňuje také:
- vzpřímené postavení – osovost (orientace ve světě, rozvržení světa podle svislé osy)
- magie nástroje a zbraně, zvl. střely na dálku
- zabití zvířete jako rituál, náboženský význam kostí a lebky
- odesílání duše mrtvého zvířete do jeho “duchovní vlasti”
- rituální užití červené hlinky – symbolizuje krev (od 100 000 do 15 000 př. l.)
- pohřbívání v embryonální poloze může značit víru ve znovuzrození
Náboženstvím středního paleolitu tedy byl dynamismus / animatismus – víra, že příroda a její součásti je oživená duchovní silou. Souvisí s vírou v duši a posmrtný život (člověk, ale i zvířata a rostliny obsahují určité duchovní jádro, které trvá i po smrti), obětmi (duše nebo duchy je možné si naklonit), rituály, tabu atd.

Literatura:
Podborský, Vladimír. 1994. Náboženství našich prapředků. Brno: FF MU (stručné, edice Věda do kapsy)
Podborský, Vladimír. 2006. Náboženství pravěkých Evropanů. Brno: FF MU (rozsáhlá barevná publikace, úvod do archeoreligionistiky, nejlepší co si můžete přečíst)
Eliade, Mircea. 1995. Dějiny náboženského myšlení I. Praha: Oikoymenh (jeho interpretace jsou překonané, ale základ ne)
Neustupný, J. 1940. Náboženství pravěkého lidstva v Čechách a na Moravě. Praha (starší pohled)
Kasi Eswarappa, Gladis S. Mathew: Animatism. 2019
Absolvované předměty:
RLB34 Pravěká náboženství Evropy – Prof. PhDr. V. Podborský, DrSc.
RLB42 Ženský princip v archaických náboženstvích – PhDr. D. Papoušek, Ph.D.
Chci napsat komentář