Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa.
Přináším info o dalším držiteli Nobelovy ceny, tentokrát z roku 1970. Je jím Alexandr Solženicyn, kronikář života v sovětském Gulagu.
1970: Alexandr Solženicyn
Ruský spisovatel (1918-2008). Z univerzity dobrovolně odešel do války. Za kritiku Stalina v soukromém dopise (!) pobyl 8 let v pracovních táborech (1945-1953) a další 3 roky ve vyhnanství v Kazachstánu. Po své rehabilitaci pracoval jako učitel, ale už v roce 1968 byl vyloučen ze svazu spisovatelů.
Nobelovu cenu raději nepřevzal, bál se, že by ho nepustili zpátky. Po vydání jeho knihy Souostroví Gulag (1974) ho ale stejně zbavili občanství a vyhodili ze země. Usadil se v USA, do Ruska se vrátil až v 90. letech. Jako disident i později byl kritikem sovětského režimu a hlavně kultu osobnosti Stalina.
Proč vyprávím o jeho životě? Protože v literatuře vychází ze svých zážitků a reaguje na politickou situaci. Jeho dílo je na pomezí mezi beletrií a literaturou faktu. Sám se považoval za “kronikáře Gulagu”, některá jeho další díla jsou politickými úvahami (Rusko v troskách, Nežít ve lži, Rozdělený svět).
Nejdůležitější knihou, vlastně trilogií, zůstává Souostroví Gulag, která byla zařazená do výběru 100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde.
To Read List
Alexandr Solženicyn: Souostroví Gulag, Academia 2011
Chci napsat komentář