Je považovaný za jednoho z nejvýznamnějších italských básníků 20. století, u nás se ale o něm moc neví. Jeho poezie je symbolická, hermetická, “je to hutný proud spontánních představ, nesených prožitkem metafyzické tragiky lidské existence” (citace z Databáze knih).
Nobelovu cenu za literaturu od roku 1901 uděluje Švédská akademie „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“. Jde o nejprestižnější ocenění pro spisovatele a básníky z celého světa.
1975: Eugenio Montale
Italský básník, prozaik, literární a hudební kritik a překladatel (1996-1981). Samouk a samotář. Původním povoláním účetní, začal se vzdělávat a vypracoval se nejprve na editora ve vydavatelství, poté na esejistu, dopisovatele všech tehdy významných časopisů a nakonec na “nejvýznamnějšího italského básníka 20. století”.
V jeho raných básních se často objevuje krajina italské Ligurie a zároveň také antifašistický postoj (Ossi di Seppia – Sépiové kosti, 1925). Sebe prezentoval jako samotářského, depresemi zmítaného, rozervaného a do přírody zahleděného člověka.
To se změnilo poté, co se zamiloval – ve sbírce Le occasioni (Příležitosti, 1939) vystupuje jeho láska v podobné roli jako Beatrice v Danteho Božské komedii. Vrchol jeho básnické tvorby představuje sbírka La bufera e altro (Bouře a další věci, 1956), ve které se postava Clizie (Beatrice) setkává s Liškou a Ptačí bohyní…
V češtině si můžeme přečíst dva výbory z poezie: Pelyněk s medem (Odeon, 1984) a Anglický roh (2001, překlad Jan Vladislav).
Mimo básní jsou českému čtenáři přístupné i Montaleho eseje, tedy kritické články, ve kterých velmi trefně analyzoval hlavně soudobou italskou, francouzskou a anglickou poezii a prózu.
To Read List:
Eugenio Montale: Anglický roh (Paseka, 2001)
Eugenio Montale: Eseje (Pavel Mervart, 2011)
Chci napsat komentář