Významný řecký básník 20. století. Ve svých básních ovlivněných moderními směry (např. symbolismem a surrealismem) posunul možnosti a vývoj řecké poezie. A nejen to – do současné řečtiny přeložil díla tehdejší evropské moderny i básně starých řeckých mistrů (např. Sapfó). Elytis záměrně narušoval tradiční gramatiku a strukturu a sbírky veršů zpravidla doprovázel vlastními fotografickými kolážemi.
Řecký básník, výtvarník a výtvarný kritik (1911-1996). Narodil se na Krétě, mládí prožil v Athénách, ve druhé světové válce bojoval v Albánii. A ne že by se ulíval někde vzadu, ale skutečně bojoval v první linii.
První sbírku básní, které byly ovlivněné francouzským surrealismem a byly psané volným veršem, publikoval v roce 1936 (samostatně vyšla v roce 1939 pod názvem Orientace).
Na konci války napsal protiválečnou poemu Hrdinský žalozpěv o poručíkovi padlém v Albánii a poté se na více než 10 let odmlčel. V roce 1959 vydal báseň To axion esti (Worthy it is/ It is truly meet/ Hodno jest), formálně založenou na starých řeckých a byzanckých zpěvech, ódu na Řecko, která byla i zhudebněná.
Za vlády vojenské junty pobýval u přátel v Paříži. Z francouzštiny překládal básně do řečtiny už od školních let, navíc ho ovlivňoval francouzský surrealismus v jeho spisovatelském i výtvarném díle.
Jako poslední bych chtěla zmínit báseň Maria Nefeli z roku 1978, ve které oslavuje mladou, energickou, moderní městskou ženu. Báseň se nejdřív setkala s odporem, byla příliš netradiční až surrealistická, ale rok po jejím vydání obdržel Elytis jako potvrzení svého mistrovství Nobelovu cenu.
Mimo básní psal Elytis také eseje zaměřené na výtvarné umění a filosofii. Shrnutí těch nejvýznamějších bylo vydáno v roce 1992 jako Carte blanche a 1995 pod názvem Open papers.
Pokud vás Elytis zaujal, mám pro vás dobrou zprávu: v češtině vyšel v roce 2003 výbor z básní Bláznivý granátovník. Obsahuje jak rané surrealistické básně, tak skoro celý Hrdinský žalozpěv i Axion esti.
Chci napsat komentář