V dnešní recenzi se vrátím k mým religionistickým studiím. Tato kniha je ukázkou toho, proč mě tato studia bavila i proč mě bavit přestala. V celé knize, která je napsaná velmi fundovaně a zajímavě, se totiž nedozvíte skoro nic ze skutečného světa náboženských představ, pouze o akademickém teoretickém studiu těchto fenoménů. O tom, jak o náboženství uvažují vědci. Navíc pouze vědci, které si autor, který nedokáže nestranit evropskému křesťanskému pohledu, sám vybral.
Kniha Psychologie náboženství od Pavla Říčana je rozdělená na 5 velkých částí. První část se jmenuje Psychologie náboženství a její kontexty. Začíná obecnou úvahou o náboženství a víře v životě člověka, vytyčením předmětu a metody této vědy, dále tu najdeme definici náboženství a interdisciplinární přesahy.
Druhá kapitola podrobně popisuje základní pojmy, se kterými psychologie náboženství pracuje: vnímání, představivost, myšlení, paměť, cítění, vůle, pozornost a “jáství”. Už z toho můžeme pozorovat určité ovlivnění Jungovým učením, což se potvrdí ve čtvrté kapitole s názvem Vybrané směry psychologického myšlení. Vybrané jsou totiž pouze dva: Freudova psychoanalýza a hlavně Jungova analytická psychologie.
Ale ještě se musím vrátit k obsáhlé třetí kapitole, ve které autor představuje celé spektrum různých přístupů a směrů – biologický, teorii učení, teorii motivace (např. hierarchie motivů podle Maslowa), kognitivní teorii, sociálně-psychický přístup, teorii dimenzí osobnosti a vývojový přístup.
Asi nejzajímavější je poslední kapitola s názvem Speciální témata psychologie náboženství. Obsahuje totiž rozbor konkrétních problémů – různých forem náboženského prožívání (zjevení, posedlost, glosolalie, meditace), fenoménů náboženské morálky (dobro, zlo, svědomí, hřích, vina, odpuštění, sexualita), Eriksonovu teorii osmi stádií a psychopatologické jevů (a vizi náboženství jako psychoterapie, opět inspirované Jungem).
Tato kniha je zvláštní tím, že autor nezůstává nestranný, ale komentuje a hodnotí různé přístupy. Z jeho narážek můžeme zjistit, že sympatizuje s křesťanstvím, ale zároveň ho kritizuje pro příliš formální přístup. Stejně jako Eliade, Jung nebo Neubauer požaduje reformu současného příliš racionalistického, ale i dogmatického přístupu v křesťanství ve prospěch návratu k bezprostřední spirituální zkušenosti, ponoření se do světa nevědomí a síly prastarých symbolů. Což není špatné, pouze si myslím, že si tyto úvahy mohl nechat jako náplň úplně jiné knihy.
Pavel Říčan
Pavel Říčan (* 18. dubna 1933) je český psycholog specializující se na oblasti psychologie osobnosti, vývojovou a klinickou psychologii. Vystudoval evangelickou teologii a poté psychologii, v roce 1990 byl jmenován docentem klinické psychologie, působí v Psychologickém ústavu Československé akademie věd, kde byl i ředitelem.
Sám sebe označuje za emeritního badatele, nyní především křesťanského publicistu a laického kazatele. V morálních otázkách zastává spíš konzervativní stanovisko.
Pavel Říčan: Psychologie náboženství.
České vydání: Portál, Praha 2002
Chci napsat komentář