Svátky splněných přání (checklist)

Vánoce a Štědrý večer – svátky splněných přání. Hlavně pro děti – a nejen pro ně. U nás si dáváme dárky, i když už děti dávno nejsme. Je to skvělá příležitost, jak si vzájemně splnit nějaké přání. Občas ale tajně plním přání i sama sobě. K tomu mě inspirovala kniha Čtyřhodinový pracovní týden (The 4-Hour WorkWeek) od Tima Ferrisse. Vlastně ani nevím, jestli o tom mám psát…

Víte, hned na konci první kapitoly 4HWW jsem objevila způsob, jak si přát (a plnit svoje sny). Asi to zní jako samozřejmost nebo hloupost – ale já to vážně neuměla. Chybělo mi hlavně to zaměření ke konkrétnímu cíli (nebo několika cílům) v konkrétním čase. Systém. Abych si třeba jen nenapsala X věcí a stejně se mi nic z toho nesplnilo, protože byly nereálné nebo jich bylo tolik, že bych si z nich ani nemohla vybrat.

Poprvé jsem si takových 3×5 přání napsala na konci léta. Proč 3×5? Nejdřív 5 věcí, které chci mít. Potom 5 cílů, jaká/čím chci být, co chci dokázat, kam se chci pohnout. A nakonec 5 věcí, které chci udělat nebo prožít. Možná to vypadá složitě, ale nic složitého na tom není. Není to písemka, je to jen záznam mých přání. S konkrétním plánem, co pro to musím udělat (ale tím vás nudit nebudu).

A s konkrétním datem, do kterého chci, aby se mi splnily. A to datum byl prosinec 2014, takže teď už mám plány i vyhodnocené a napsané nové. A jaká přání jsem si stihla za poslední 4 měsíce splnit?

1) Chtěla jsem MÍT:

  pouzdro na mobil

 nové tričko

 nové boty

 USB lampičku

 roční šalinkartu (abych nemusela kupovat měsíční)

Naštěstí během těch čtyř měsíců přišly různé příležitosti, díky nimž jsem hodně z toho dostala. Šalinkartu jsem si vysloužila jako dárek od táty, asi za to, jak jsem rodičům celé léto jezdila pomáhat na baráku a velké zahradě. Tričko jsem našla pod stromečkem a pouzdro na mobil mi doslova spadlo z nebe.

Boty nemám hlavně proto, že nemůžu sehnat takové, jaké bych chtěla, a na lampičku jsem zatím nějak zapomněla. Mimo těchto věcí mi neplánovaně přibylo samozřejmě i několik knih (asi 5), krásný diář a blok Moleskine. Ze všeho mám obrovskou radost.

Ty původní přání byly docela skromné, takže nových 5 věcí už je trochu větších. Opět to bude

 USB lampička

 boty (hrozně mi chybí jedny vodotěsného na jaro)

 přikrývka a povlečení na ni (vlastně to už mám slíbené jako dárek, jen to koupit)

 černobílá tiskárna

 police do skříně z IKEI – získám tím víc místa na knihy a další věci

2) Přála jsem si BÝT…

…lepší bloger, lektor, editor knih a marketingový konzultant – amatér, když to řeknu hodně vznešeně. Konkrétně to znamená, že jsem chtěla:

 rozjet marketingovou kampaň pro Industru

přesunout blog na vlastní doménu a napsat na něj 30 článků

 získat aspoň 1 recenzní výtisk

 editovat jednu knihu

 uspořádat 3 outdoorové bylinkové kurzy

Z toho se mi moc splnit nepodařilo. Spolupráci s Industrou jsem dočasně přerušila (není čas), k editování jsem se zatím nedostala. I když… Blog je přesunutý, sice to ještě není dokončené, ale funguje to. Článků je 28, takže skoro. Kurzy byly a všechny to bavilo. A recenzní výtisky jsem zpracovala dva.

Pro příští období bych chtěla:

 hlavně být zdravá, to mě dost limitovalo. Konkrétně dořešit problémy se zuby (přeblombování, odstranění kamene – a jedna resekce, achjo) a půjdu minimálně na jedno potřebné vyšetření. Taky bych chtěla mnohem víc chodit do přírody a nesedět pořád za počítačem. Se sport-trackerem mě to teď hodně baví.

 dokončit přesun blogu, udělat pár vylepšení a napsat opět 30 článků

 získat (a zpracovat) 4 recenzní výtisky

 navázat jednu novou spolupráci jako korektor nebo editor

 a jednu jako píárista-začátečník (neboli chci napsat svou první tiskovou zprávu)

  navíc bych chtěla konečně začít psát, protože dlouhodobě bych se chtěla psaním částečně živit nebo třeba i rozjet vlastní projekt. Takže moje přání je publikovat na třech místech, kde jsem ještě nepublikovala (neboli kdekoliv, kde to má smysl).

3) Třetí skupina přání: UDĚLAT nebo ZAŽÍT

Jako ne-materialista považuju tohle stejně za to nejlepší, dokonce jsem začala zážitky ve formě poukázek dávat i pod stromeček. V minulém období jsem chtěla:

 strávit dovolenou u Čarodějů

 vidět ocúny

 udělat aspoň trochu pořádek v mých věcech

  jít na koncert a na výstavu

  vypořádat se s resty, které mě brzdí

U Čarodějů v kouzelném kraji nad řekou Orlicí bylo opět krásně a mimo jiné jsem tam navštívila krajské ekocentrum a hliněný dům, zase jiný, než jsou tady u Brna. O cestě za ocúny jsem psala tady.

Dělání pořádku jsem začala tím, že jsem prodala starý snowboard, prošla všechny skříně s papíry a starými sešity (bordel i užitečné věci svezené ze tří míst mého bývalého působení), nějak to uspořádala a aspoň něco vyhodila. V tom ostatně chci pokračovat i v dalších měsících, i když teď už to půjde pomaleji.

Na koncert ani nikam jinam jsem se nedostala, jednak kvůli zdraví a taky proto, že jsem skoro každý večer v práci a pak se mi už nikam nechce. Ale příště se přemůžu, protože když už tam dojdu, tak se pobavím a vyčistím si hlavu – a přesně to občas potřebuju.

Resty sice všechny hotové nejsou, ale je to checknuté, protože jsem na tom docela dost pracovala a můžu říct, že mám odbržděno.

Teď mám v plánu dokonce víc než 5 akcí, i když je to trochu proti pravidlům. Ale co. Ještě do konce zimy chci:

 jít na výstavy o Japonsku, výstavu plyšových medvídků (s prckem samozřejmě), interaktivní výstavu o sopkách a ještě jednu o Velké Moravě. Možná kvůli tomu zase začnu spolupracovat s MZM.

 chci si vyrobit nové vizitky

 chci jít na nějaký kurz, kde se dozvím nové věci

  prodat/rozdat asi 20 knih, které už nečtu

  jít na koncert nebo jinou společenskou akci

 udělat pořádek ve věcech, které se týkají mého předchozího působení jako poradce pro zdravou výživu, a rozhodnout se, jestli, kdy a jak v tom budu pokračovat

 …jo a taky spočítat a odevzdat daňové přiznání

Když to shrnu, není toho málo, ale ani moc. Kdo četl Čtyřhodinový pracovní týden, ten se mi asi teď směje, jaké maličkosti si tu zapisuju, když bych tam měla mít věci jako nové lamborghini nebo že chci uběhnout maraton. A já tam nemám ani novou škodovku, jen obyčejné boty.

Já vím. Jenomže každý má jiné priority, jinou startovní čáru, jiné podmínky a jiné ambice. Zapisuju si to, co mě posune aspoň o kousek dopředu a co mi udělá radost. Však je to jen na nejbližší 3 měsíce a já jdu životem krůček po krůčku.

Důležité je, že nestojím.

Jak to máte s přáními a jejich plněním vy?