Svět po koronaviru (3. část): práce

Nejviditelnější změna v oblasti práce, která nastala už v době krize, je uplatňování home-office všude tam, kde to jde. Samozřejmě se to v této chvíli děje kvůli tomu, aby se lidé vzájemně nenakazili. Ale lze očekávat, že jakmile bude nebezpečí pryč, vrátí se všichni “do práce”?

Ne. Za prvé jde pouze o urychlení stále sílícího trendu, který využívá moderních technologií. A za druhé je to výhodné – pro zaměstnavatele i zaměstnance. Zaměstnavatelé ušetří za prostory open-space kanceláří a jejich vybavení a také za proplácení části služebních cest (spousta věcí jde domluvit na dálku), zaměstnanci čas a benzín za cestu do práce.

Ale nejen to. Díky tomu, že se část pracujících nebude muset každé ráno dopravovat do práce a odpoledne zase z práce, eliminují se každodenní dopravní zácpy. V našich podmínkách to asi nebude tak markantní jako např. v USA, ale uvolní se i místa v letadlech (služební cesty).

Tento trend může mít dopad i na nový pohled na hodnocení výkonu – zaměstnavatelé u těchto lidí, pracujících z domu, přestanou řešit odpracovaný čas a začnou je odměňovat za vykonanou práci. Lidé tak získají větší kontrolu nad svým časem (mohu pracovat až večer, když děti spí, nebo mohu pracovat nárazově dva týdny a potom si dát týden odpočinek) a tím i nad svými životy.

Možná to vypadá, že se pracovní život změní pouze v kancelářích – ale je možné, že se ještě více změní manuálním pracovníkům v továrnách, operátorům výrobních linek. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec může kdykoliv onemocnět nebo zůstat kvůli karanténě doma, je výhodnější “zaměstnávat” roboty.

Robotizace společně s nástupem nových technologií (průmysl 4.0) a ekonomickou krizí výrazně zvýší nezaměstnanost nízko kvalifikovaných lidí (zároveň se zvýší tlak na zvyšování kvalifikace). Jeden z nejvíce zmiňovaných způsobů řešení tohoto problému je tzv. nepodmíněný příjem.

S nepodmíněným příjmem už experimentují některé západní země (např. Finsko), v této situaci jej dočasně zavedly např. USA nebo Kanada (ve formě příspěvku domácnostem ve výši cca 25-35 000 Kč) a o dlouhodobém zavedení uvažuje např. Španělsko, Nizozemí a další evropské země. Pozitivně se k němu vyjádřil i papež František.

Tento garantovaný příspěvek ve výši zhruba poloviny minimálního platu nebo důchodu by měl umožnit lidem více se věnovat tvůrčím a pečujícím činnostem, zvyšování kvalifikace, vlastním rodinám, měl by podpořit drobné zemědělce a řemeslníky a všem přinést do života potřebnou jistotu a snížit stres.

Obrovským argumentem pro jeho zavedení i v naší zemi může být právě současná situace, kdy mnoho lidí zůstalo nuceně doma. I když jim zaměstnavatelé a stát dál platili 60-100 % jejich platu, velká část z nich nezůstala nečinná (jedna z námitek proti nepodmíněnému příjmu je to, že lidé už nebudou mít motivaci pracovat). Naopak – začali se věnovat obecně prospěšným činnostem jako bylo např. šití roušek nebo roznášení nákupů starším lidem.

Pro tyto lidi práce nebyla jen nutné zlo nebo pouhý prostředek k získání peněz, ale pracovali, protože viděli smysl své práce – chtěli být pro druhé užiteční tím, co umějí. Mohli si osahat výsledky své práce, viděli vděčnost obdarovaných, věděli, čemu jejich práce posloužila. Dokonce zde bylo vidět, že i nikým neorganizovaní a neplacení pracovníci dokáží ve velkém reagovat na aktuální poptávku trhu a tuto poptávku svou prací pokrýt.

Na co ještě čekáme?

V dalších částech seriálu:

• zásoby a stabilita
• ekologie
• škola / učení
• ekonomika a finance
• stát a technologie
• zdraví
• společnost a spolupráce