Korona-krize zastavila svět, a s ním i ekonomickou aktivitu lidí a firem. Jenomže lidé mají stále svoje životní potřeby – přinejmenším potravinářský a energetický průmysl nelze úplně zastavit ani krátkodobě a střednědobě téměř žádné odvětví, až na nástavbová, přinášející do našich životů pouze luxus.
Jenomže co je skutečně luxusem? Jak se ukázalo, herní a filmový průmysl jsou v době karantény spíše nutností, psychohygienou lidí zavřených ve svých domovech. I hobbymarkety nebo prodejny květin byly uznány jako nutné. Luxusem se pro nás naopak staly hudební a kulturní akce, které se z hygienických důvodů musely přesunout do on-line prostoru, a vše spojené s cestováním. U tradičních luxusních výrobků (šperky, designové kusy) se jejich chápání asi nijak výrazně měnit nebude. Pouze na ně zbude méně peněz…
Firmy přemýšlejí, jak zůstat v dosahu svým zákazníkům, i přes omezení jejich pohybu a restrikcím při prohlížení a zkoušení výrobků v prodejnách. Ve velkém se rozjíždí tzv. Low Touch Economy, tedy ekonomika založená na výběru a nákupu zboží bez nutnosti přímého kontaktu, skrze e-shopy, dodání zboží do domu spedičními službami, virtuální prohlídky apod.
Právě kvůli nutnosti zboží balit pro přepravu (i kvůli hygieně) by právě teď mohl vzniknout prostor pro zavedení opětovně použitných nebo vratných obalů a kladení většího důrazu na rozvíjející se cirkulární ekonomiku.
Větší důraz bude pravděpodobně celkově na sociální a ekologickou zodpovědnost firem a států. Tato “zdravotní” krize by totiž jinak mohla vyústit v tvrdou ekonomicko-sociální krizi (hrozí velká nezaměstnanost a dokonce vymizení střední třídy) a pokračovat obrovskou ekologickou krizí (která je už v chodu, pouze se nyní více odhaluje).
Za viníka těchto případných krizí není označován samotný virus, ale často kapitalismus ve své čisté formě maximalizace zisku a ideou nekonečného hospodářského růstu bez ohledu na vedlejší efekty. Podle Sonie Shah, oceňované americké investigativní žurnalistky, právě soustavný tlak na přírodu a divoce žijící zvířata umožnil přenos a rozvoj infekcí zoonóz, kam patří i nový koronavirus.
Vyvstávají proto požadavky na strukturální změny a proměnu myšlení, např. ukončení poměřování úspěchu států podle růstu HDP, místo kterého by se mělo zavést měřítko vypovídající spíše o tom, jak dobře a šťastně jeho obyvatelé žijí (koncept Hrubého národního štěstí zavedl Bhútán a ve své rezoluci doporučilo v roce 2011 OSN i dalším státům).
Nizozemští akademici vypracovali plán, který požaduje např. investovat přednostně do oblasti péče, veřejného sektoru a vzdělání, transformovat zemědělství do ekologičtější podoby, nastavit férovější podmínky pro zaměstnance, omezit plýtvání a nešetrnou spotřebu a odpustit dluhy soukromých osob i chudých států.
Růst zadlužování domácností, živnostníků a soukromých podniků totiž sám o sobě je rizikem. Pokud státy budou jednat s péčí dobrého hospodáře a nepodpoří velké korporace a finanční byznys místo lidí, mohly by podmínit státní pomoc např. požadavkem, aby podniky později investovaly do zlepšování kvalifikace a pracovních podmínek zaměstnanců, chytrých technologií a obnovitelných zdrojů.
Dalším krokem je přehodnocení partnerství veřejného a soukromého sektoru. Právě v této krizi spolu začaly efektivně spolupracovat firmy (průmysl) a výzkumné instituce. Zrychlené uvádění teoretického výzkumu do praxe pomocí tzv. spin-offů (spin-off je podnikatelský subjekt založený za účelem komercializace duševního vlastnictví vytvořeného ve výzkumné organizaci) se dosud dělo pouze v malém měřítku v západních zemích, ale nyní se s tím běžně setkáme v mnoha zemích. U nás se podařila např. výroba nanoroušek, na které se podílí Liberecká univerzita a firma Safety Nano Protect.
Často se také opakuje důraz na lokální spotřebu a omezení dovozu, hlavně ze zemí, na kterých z politických důvodů nechceme být závislí (např. Čína, Rusko). Analýza Ministerstva zahraničních věcí ČR z dubna 2020 požaduje změny v zahraniční spolupráci, přesun strategické výroby (zvl. léků a lékařského materiálu) a celkové snižování závislosti na Číně. To logicky vyústí v maximalizaci vazeb na stávající strategické partnery (EU + USA).
A na konec ještě jeden postřeh o penězích: protože se virus přenáší na jakémkoliv povrchu, ohrozila nebo ztížila pandemie i placení bankovkami a mincemi. V současnosti se maximálně využívají bezhotovostní / bezdotykové platby (karty, online převody, platby chytrými telefony…). Také tento trend už tu je delší dobu a tato krize mu ještě pomůže – vše nasvědčuje tomu, že v budoucnosti se už k platbě hotovostí příliš vracet nebudeme.
V dalších částech seriálu:
- zásoby a stabilita
- ekologie
- škola / učení
- práce
- stát a technologie
- zdraví
- společnost a spolupráce
Chci napsat komentář