Dnešní Teaser Tuesday je trošku jiný. Delší. Temnářka totiž vydává svoji čtvrtou knihu – nebo druhou, pokud budeme počítat jen ty, které vyšly v nakladatelství. Vílí kruhy na rozdíl od předchozích Hladových přání nejsou ani trochu pohádkové. Připravte se na sexuální otrokyně, drogujícího mága, žebrající děti, anální sex a barvitě líčený boj a umírání. A to jsem teprve na začátku knihy.
Připravte se taky na to, že vám autorka naservíruje všechny možné podrobnosti o Podmoří a jeho bozích a obyvatelích. Abyste pochopili kdo, co, kde a proč, potřebujete do světa pod mořem trochu proniknout. Tentokrát se dočteme i o tom, jak vypadá Souš a jak se vlastně dá z horní země do Podmoří proniknout. Anebo o tom, s kým a jak se kdysi pomilovala Zorena.
A teď už ukázka. Dneska bude delší, chci, abyste se pořádně začetli. Je to z páté kapitoly, ve které Temnář Femorian, čarodějka Kerdea a bůh-drak Kerabrit putují k místu, kde by mohli opravit životně důležitou poškozenou mechaniku Podmoří.
„Jsme pomalí,“ povzdechl si Kerabrit, když se před nimi objevil další shluk chatrčí. „Skutečně ta zvířata nesnesou větší dávku magie?“
„Větší dávku by pravděpodobně snesla, ale výrazně by se snížila jejich životnost. Kerdea je dobrá, ale ani ona nedokáže zázraky, pokud se iridům přepálí šlachy a seškvaří maso. Nechci riskovat, že pojdou. Bojím se, že v těchto končinách čerstvé seženeme jen stěží,“ povzdechl si Femorian. Mysli na ně jako na věci, opakoval si v duchu. Nemá cenu se zaobírat tím, jaký smutek se jim vkrade do očí, kdykoliv jimi proženeš vlnu magie. Všechno tu umírá. Necítil se však o mnoho lépe.
„Ve Strojovně chováme pár Šestinohých. Kdybych je tak na tu dálku dokázal přivolat…“
Slov „kdyby“ tady v posledních dnech lítají ve vzduchu celá hejna, pomyslel si Femorian hořce.
Přiblížili se na dohled k malé vísce. V ústrety jim vyběhlo pět pohublých dětí. Jejich bída očividně překonala i děs ze strašidelného Kerabrita. Nejstarší chlapec málem skončil pod jeho širokými kopyty. Na poslední chvíli uskočil a vypískl: „Pane, jídlo, prosím, jenom kousek jídla!“
Femorian odvrátil zrak. Podobné scény se opakovaly v každé menší vesnici, kterou zatím projeli. V první osadě se rozhodl být štědrý, v druhé jakbysmet. Ve třetí už neměl přebytky, které by mohl postrádat, tak dětem hodil jenom jedinou chlebovou placku. Křičely po něm nadávky a házely kameny. Musel je rozehnat kouzlem. Po této zkušenosti zakázal svým družiníkům rozdávat jakékoliv jídlo, bez ohledu na to, s jakým utrpením se na cestě setkají.
…
Hustá neproniknutelná mlha se prodrala až do Femorianovy mysli a její vlhká lezavá chapadla odsud vyrvala zasunutou vzpomínku…
Femorian celý život snídal, obědval i večeřel hrůzu s děsem a začínal si myslet, že už ho nic nemůže překvapit. Mohlo. Proti Temnáři, který jej zplodil, se dalo snadno vymezit. Nazvat ho zrůdou a vypočítat jeho zločiny. Jenomže to, co se dělo kolem nich, postrádalo jakýkoliv řád. Pokaždé, když zakroutil hlavou a odvrátil pohled, teď čaroděj zabil víc, než jeho otec za rok.
Předchozí události mu ovšem daly sílu zatnout zuby a svou družinu vším tím utrpením bezpečně provést. Dnes se utábořili na kraji bažiny Vatay Sútupen a nechali už veškerou civilizaci daleko za sebou. Každým dnem se přibližovali cíli. Jakmile ho dosáhnou, dostane možnost zachránit, co se dá. Očistit se. Alespoň částečně.
Jenom kdyby mu více přálo počasí.
„Nad čím přemýšlíš?“ ozvala se ryšavá čarodějka. Usadili se spolu na hromadu povalených kmenů. Pahorek pod nimi porůstaly drobné pichlavé keře. Za jiných okolností by se mohli kochat výhledem na jezero. V tuto roční dobu by si v něm máchala dlouhé nohy hejna bělostného ptactva. Pokud by se otočili, krajina by jim poskytla výhled na blata, táhnoucí se od obzoru k obzoru.
Kerdea se skláněla nad miskou s kaší, ve které zadumaně bloudila lžící. Shrnovala lepkavou hmotu k jednomu okraji, ke druhému a zase zpět, ale čaroděj si nevšiml, že by ji jedinkrát nabrala a vložila do úst. Její výraz se skrýval za clonou ryšavých vlasů, které jí sklouzly do tváře.
Femorian urputně dumal nad nějakou vyhýbavou odpovědí. Několik obrázků z rodinného alba, miláčku. Taky mě napadlo, že tady možná všichni brzy umřeme.
„Musím ještě probrat pár záležitostí s Kerabritem, jestli mě omluvíš.“
httpv://www.youtube.com/watch?v=TpQEyW1l6Wg
Tereza “Temnářka” Matoušková: Vílí kruhy. Mytago 2015 (zatím v předprodeji)
Chci napsat komentář